Václav Neckář Mezi svými zpívá o kráse a pomíjivosti

Václav Neckář Mezi svými – to je opravdu přiléhavý název nového alba populárního zpěváka. Ač je to s podivem, jde o Neckářovu první vánoční desku. I když… vlastně jedinou opravdu vánoční písní na ní je song Ježíšku z dávných dní. Důležitá je ale nálada alba, která jistě posluchače prostřednictvím úžasné muziky a báječných textů dovede k zamyšlení, rozjímání a vzpomínkám. Tedy taková, jaká se často dostavuje právě o vánocích.

S oběma bratry si povídáme především o zmíněném albu:

Václave, po padesáti letech hudební kariéry vydáváte svou první vánoční desku; proč jste si s vánočním titulem dával tak na čas?

Václav Neckář: Pořád byla spousta jiné práce, tak jsme vydání vánoční desky odkládali. Ale je to asi dobře. Teď se sešla opravdu výborná sestava autorů.

Jan Neckář: Ne, že by Vašek nikdy nic vánočního nezpíval. Už v šedesátých letech s Martou Kubišovou, Karlem Štědrým, Karlem Hálou, Evou Pilarovou, Helenou Vondráčkovou, Milanem Chladilem a Karlem Černochem nazpíval koledy pro televizní cyklus Píseň pro Rudolfa III., později jsme pro něj s Edou Krečmarem napsali vánoční píseň, jmenuje se Štědrý den. Jinak ale příliš vánočních věcí Vašek nenazpíval. I proto tedy nepřišly doposud na vánoční desku myšlenky; až nás nakopla Půlnoční. Uvědomili jsme si, že Marta Kubišová, Karel Gott i Helena Vondráčková už na kontě mají několik vánočních desek a řekli jsme si, že by i Václav mohl vytvořit pro své bližní nějaké to vánoční album.

Václav Neckář: No a nakonec jsme měli tolik skvělých písní, že Půlnoční na téhle desce ani není. Nevešla se.

O vaší vánoční desce se mluvilo už minulý rok, nakonec jste termín vydání posunuli…

Jan Neckář: Původní záměr byl trochu jiný, než je výsledek. Měli jsme připravených asi pět nebo šest nových původních písní a ty jsme chtěli doplnit coververzemi osvědčených záležitostí, které třeba už Vašek nazpíval dřív, a vánočních hitů typu Purpura. Když ale ty původní věci slyšel Dušan Neuwerth, kterého jsem přizval ke spolupráci, záměr se změnil. Dušan řekl, že by stálo za to udělat celé album čistě z původních písní. Tak jsme si opravdu dali trochu na čas a vydání alba odložili na letošek. Nakonec se sešlo asi třicet krásných původních písní! Bylo tedy skutečně z čeho vybírat – na desku se jich dostalo dvanáct. Snad si tam každý vybere ty své.

Deska se jmenuje Mezi svými; mám pocit, že ta vaše „rodina“, okruh spolupracovníků a přátel, se neustále rozrůstá!

Václav Neckář: Rozrůstá. A co se týče autorů, tak generačně by někteří z nich mohli být mými vnuky nebo vnučkami. Napsali mi krásné melodie i texty. Nakonec si myslím, že to není tradiční vánoční deska. Jde spíše o duchovní záležitost, jakýsi impuls k zamyšlení. A třeba i ke vzpomínkám na ty, kteří už s námi nejsou a chybí nám.

Album je výjimečné třeba i tím, že obsahuje texty dětí tří významných textařů, kteří už se na desce podílet nemohli. To je skoro symbolické – obzvlášť u alba s vánoční atmosférou.

Jan Neckář: Samozřejmě jsme oslovili osvědčené spolupracovníky, třeba Edu Krečmara a Zdeňka Rytíře. Zdeněk nám slíbil dva texty, ale bohužel zemřel. Jeho manželka Helenka nám ale řekla, že se o texty pokouší i jejich dcera Ája, jestli nechceme zkusit něco s ní. Nabídl jsem jí docela těžkou melodii, a myslím, že se povedla. To je písnička Pomíjivá. S Honzou Fischerem, synem Iva Fischera, se známe už léta, a věděli jsme, že taky občas píše. Ten nám napsal dva texty, Andělé strážní a Za všechny blízké. A s Václavem Koptou, synem Pavla Kopty, jsme vstoupili do spolupráce přes Supraphon. A taky to byla správná volba. Písničky Jsou s námi a Hlídá je Bůh jsou krásné. Takže děti svých slavných tatínků se, myslím, v dobrém vydali v jejich šlépějích.

Václav Neckář: Celé je to skutečně symbolické. Za ty, kteří už mezi námi nejsou, s námi spolupracovali jejich potomci. A Alenka svůj text k písni Pomíjivá věnovala přímo svému tatínkovi – Zdeňku Rytířovi. Fakt je, že je všechno pomíjivé...

… ale určité věci mají své pokračování, právě v dětech. O tom je třeba písnička Ježíšku z dávných dní – zpíváte v ní, že jste jako dítě měl rád Vánoce, po vás pak váš syn a po něm pak jeho děti, vaše vnoučata.

Václav Neckář: To je pravda. Jenom s tím, že čtyři vnoučata má můj brácha Honza, já zatím ne. Ale co není, může být.

Jan Neckář: Tenhle text Edy Krečmara je v zásadě o nás dvou. On nás zná spoustu let a ví o nás opravdu hodně. Mimochodem – právě on nám napsal třeba i text k písničce My to spolu táhnem dál.

Na albu se taky několikrát opakuje motiv andělů. Máte pocit, že nad vámi bděli a bdí andělé?

Václav Neckář: Doufám! Věřím, že kolem mě je několik andělů, kteří nade mnou bdí. A budou bdít i nadále. A dohlédnou, aby se mi nestalo to nejhorší. Zabrzdí mě, když budu chtít dělat něco špatného a naopak mě pomůžou k tomu lepšímu. Prostě mě ochrání.

Jan Neckář: Na mě určitě dohlížejí – vždyť se na mě podívejte! (smích) Ale vážně: myslím si, že každý má svého anděla. Jde jenom o to, jestli ho vyslyší nebo ho neposlouchá.

Václave, velká věc: poprvé v životě jste nazpíval regulérní duet s Martou Kubišovou!

Václav Neckář: Je zvláštní, že jsme nikdy žádný duet nenazpívali. Mohlo by se zdát, že v Golden Kids jsme nějaký měli, ale tam to bylo většinou tak, že jeden z nás měl sólo a ostatní mu dělali křoví. Nebo jsme zpívali všichni tři dohromady. Došlo k tomu teď a mám z toho velkou radost. Boban Ondráček ve své době říkal, že naše hlasy k sobě úplně ideálně nepasují. Ale myslím si, že časem si to hezky sedlo a duet je tady.  

Sešli jste se spolu u natáčení?

Václav Neckář: Sešli, i když jsme svůj part natáčeli každý zvlášť. Byli jsme ale oba u toho.  

Byla to nostalgie? Vzpomínali jste na doby dávné spolupráce?

Václav Neckář: Byla, i když mi si spolu i v současnosti občas zazpíváme. Především na Letní scéně Divadla Ungelt, které se stalo Martinou domovskou scénou. A občas si přijde Marta zazpívat jako host do našich programů.

Čím se obecně liší album Mezi svými od vašeho předcházejícího alba Dobrý časy?

Jan Neckář: Dobrý časy jsou vysloveně autorské album Jaromíra 99 a Dušana Neuwertha. Na desce Mezi svými se podílí mnohem víc autorů. Kromě toho by deska Mezi svými měla být vánoční – a občas možná i je. A není tak stylově uzavřená, jako Dobrý časy. Pestrost v aranžích a náladách vychází právě z většího množství autorů. Takže je to úplně jiná deska, a myslím si, že je to dobře. Tak to má být.

Václav Neckář: Dramaturg i producent desky Dušan Neuwerth vybral ty věci, které jsme pak natočili, ale výběr to byl složitý. Dokonce odmítl i nějaké Honzovy věci!

Jan Neckář: To vyznělo tak, jako by byly úplně hrozné! Tak to ale, doufám, není. Ve finále se sešlo hodně kvalitních písní a bylo zapotřebí, aby dramaturgii udělal jenom jeden člověk. Já osobně jsem byl zastoupen několikrát, tak tu mohlo dojít ke střetu zájmů, jak se říká. Nechali jsme to tedy na Dušanovi, který na desce nemá žádnou vlastní písničku, a on mi dvě věci vyřadil.

A nakonec jste mu to odsouhlasili?

Jan Neckář: Ano. Uznal jsem, že se spíš hodí na jinou desku.

Co se stane s těmi písněmi, na které se nedostalo?

Jan Neckář: To záleží na tom, jestli tahle deska zaboduje. Když bude mít Supraphon zájem, tak příští rok budou taky vánoce!

Doteď tedy nic a od letoška budete mít každý rok novou vánoční desku…?

Václav Neckář + Jan Neckář: (smích) To zase nehrozí. Teď bychom album Mezi svými rádi uvedli i na koncertech. Nejen letos, ale hlavně během příštího roku.