V roce 2002 jsme získali chalupu od švagra v Dolní Chřibské na severu Čech. Švagr ji na nás převedl, byl už starý a když mu zemřela manželka, na chalupu už ho nic netáhlo. Protože byl bezdětný, navrhl nám, že na manžela chalupu převede. Byl přesvědčen, že manžel je šikovný a většinu věcí si udělá sám.

Tak se i stalo a začala naše anabáze s pracemi na chalupě. Protože to byla chalupa docela v dezolátním stavu, první byla na řadě střecha, která stála docela dost peněz, následovaly opravy dveří, vrat, plotu a dalších věcí.

S chutí jsme se pustili do práce a uvnitř chalupy nastala kompletní rekonstrukce. Chalupa byla koupena už v roce 1968, a tak tu bylo vše zatuchlé a určitě znáte, co to znamená rekonstrukce. Bílilo se, natíralo, dávali jsme nové dveře, podlahy, nová některá okna a další a další věci. Měli jsme radost, že dáváme chalupu tak nějak do pořádku, aby byla přizpůsobena k čistému bydlení.

Netrvalo dlouho a telefonoval nám soused, že je chalupa asi vykradená. Jaké bylo naše zjištění, že ukradli manželovi rybářské pruty, housle, staré hodiny, hmoždíře a už si ani nepamatuji, co vše se tenkrát ztratilo.

Zloději byli tenkrát odhaleni a museli jsme k soudu vypovídat. Policajti zjistili, že to udělali „nepřizpůsobiví“. Ovšem soud byla úplná fraška.

Nastala rodinná porada a dohodli jsme se, že tam uděláme alarm. Po zapojení alarmu byl docela klid, občas jsme pustili sirénu, aby okolní věděli, že chalupa je zabezpečená.

Je to asi 4 dny, volal soused nad naší chalupou, že máme rozbitá okna a vlaje tam záclona. Manžel zavolal policajty a my se rozjeli na chalupu, kterou máme asi 120 km od našeho trvalého bydliště.

Policajti už na nás čekali, ale nemohli dovnitř, to prý nesmějí... Po otevření dveří nás polil pot.  Protože vše odvážíme před zimou domů, lupiči asi dostali vztek a tak se dali do ničení všeho, co tam bylo. Roztřískali skoro všechna okna, vyházeli šuplíky, popsali stěny, postříkali sprejem, co se dalo, polili motorovým olejem sedací soupravu, na zemi hořčice, kečup a další škodolibosti způsobili.

Jediné, co tam zůstalo byla televize, kterou rozbili sekerou, kterou jsme tam měli na štípání dřeva. Manžel zatloukl okna deskami OSB a já uklízela a drbala vše, co zničili.

Bylo nám divné, proč nefungoval alarm, manžel zjistil, že baterie v alarmu byla si vybitá, asi se na ní podepsal mráz a zima. Tak se sepsal protokol a manžel pak musel jet do Krásné Lípy vypovídat. Byl tam asi 4 hodiny.

Byla jsem tak unavená z toho uklízení, že mne napadlo, že je lepší chalupu prodat, že tohle není relaxace na chalupě. Naše dospělé děti toto však zamítly, že to vše opraví a hlavně alarm.

A tak se ptám, máte někdo podobné zkušenosti? A máte rádi chalupaření? Já tedy už ne!!!

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10