Květina Vánoc - Vánoční hvězda
Školní rok a prázdniny ve školním roce 2024/2025
Vánočka - nejoblíbenější recepty
Slovo Vánoce
Slovo Vánoce pochází z německého Weinachten = svatá noc, jež bylo převzato do češtiny dosti netradičně. První část slova vá - bylo ponecháním počátku německého Wei, dále se přiřadila druhá část slova - noc (noce) - překlad slova nacht =noc.
Existuje i druhé vysvětlení - teoretické - je z výrazu dvě noce, jímž se období označovalo.
Původ Vánoc
Všeobecným zažitým pravidlem je, že 25. prosince se narodil Ježíš Kristus, ovšem o narození Ježíše vůbec nikde žádný záznam není, ani v Bibli, pouze evangelista Lukáš uvádí, že Ježíš se narodil v době prvního sčítání lidu římské říše, nařízeného císařem Augustem. Až Johannes Kepler - německý astronom sídlící při dvoře Rudolfa II. v Praze (17. století)- vypočítal, že Ježíš se jistě narodil v září 7 let před naším letopočtem podle konjunkce planet Jupitera se Saturnem a Halleyovy komety. Nový věk se podle legendy řídí narozením Spasitele, proto toto zjištění udivuje. Jenomže první, kdo se pokusil určit počátek našeho letopočtu, byl opat římského kláštera Dionysus Exuguus až kolem roku 538 a při složitých přepočtech kalendářů se spletl o 7 let. Vědci přišli na to, že astronomická i historická data opravdu souhlasí i přesto, že je zdokumentováno pouze to, že na základě císařského výnosu odešel Josef s Marií z města Nazaretu do judského Betléma, aby se zde zaregistrovali, a že zde Marie porodila syna. Jiné záznamy ani data nejsou k mání.
Pohanské svátky Slunce
Staří pohané věřili, že jejich bůh Slunce se každý rok znovu rodí, a to v noci z 24. na 25. prosinec. Slunce stoupá na obzoru každý den trochu výše, což je vysvětlením růstu narozeného slunečního dítěte. Noc jeho zrodu nazývali svatou nocí.
Vědecký základ vánočních rituálů
Podle všech bádání mají vánoce kořeny v pohanských oslavách zimního slunovratu, které se ale neslavily jen v Evropě, ale také Asii, u amerických indiánů, ale i v jiných koutech světa.
Zimní slunovrat 21. prosince byl klíčovým zlomem v běhu času již od počátků lidstva spojeného s vítězstvím života nad smrtí i narozením nového Slunce, jež tento den opět začíná nabírat novou sílu. Některé národy věřily, že si slunovrat musí vyprosit oběťmi, původně lidskými, později zvířecími. Tento obětovací zvyk se udržel staletí. Význam slunovratu také dokazují kamenné megalitické stavby ze 2. tisíciletí př. n. letopočtem (doba bronzová) - jsou to pravděpodobně svatyně Slunce, stavěné tak, aby se díky nim dal určit den slunovratu. Slunovrat díky všem svým událostem byl samozřejmě i důvod k oslavám. Postupem času se tyto rituály posunuly do uctívání slunce (doložené i ze středověku).
V období našich vánočních svátků se v antickém Římě slavily Saturnálie - oslavy Saturna a svátky Boha Slunce. 25. prosinec ustanovil císař Aurelián roku 274 dnem Zrození nepřemožitelného Slunce (den narození Slunce). Pohanské náboženské oslavy Mithrovy (íránský bůh světla a Slunce) se konaly po celé zemi.
Svátek narození Krista a narození Slunce jsou vlastně totožné svátky. Kristus je v Bibli zván Světlem. Slunce = Světlo. Podle všeho jsou vánoce vlastně přejmenovaný svátek Boha Slunce - opakování tradic s novým jménem, tedy pokřesťanštěný svátek.
Podle důkazů objevených německým badatelem Hermanem Usenerem před Nicejským koncilem (rok 325) se Vánoce neslavily a neslavil se ani svátek zrození Krista- ani 25. prosince, ani jindy. Vůbec první zmínku o datu narození Ježíše a to 20. prosince je prvně zaznamenáno až ve 4. století v Římě a první oslavy vánoční se konaly v Římě roku 365. To je důkaz, že liturgický svátek narození Páně je dílo středověku.
Historikové tvrdí, že Ježíš se narodil v Nazaretu, ne v Betlémě, a že se ani nekonala cesta Marie a Josefa do Egypta - nikdy podle nich z Nazaretu neodešli. Dokonce konstatují, že vše vědění získal Ježíš v nedalekém Seforisu, hlavním městě části Galileje a zároveň středisku místní kultury. Ježíš ovládal několik cizích jazyků slovem i písmem. Dále historikové uvádějí, že Ježíš měl 4 bratry a 2 sestry - podle legendy je jedináček z neposkvrněného početí Panny Marie.
Oslavy vánočních svátků
První oslavy svátku 25. prosince se podle dochovaných zpráv váží k roku 336 (Nový zákon - evangelium Lukáše). Vánoce se obecně slaví až od 7. století. Ty původní byly velmi veselé a nevázané hostiny s tancem a průvody masek, jež se díky církevní reformě změnily na tiché a pokorné uctívání Ježíše. Věřící dodržovali půst, chodili do kostela. Teprve baroko přineslo v 17. a 18. století světskou nádheru Vánoc jak ji známe dnes. Původní oslavy se koncem 17. století pozměnily na oslavy v rodinném kruhu a díky tomu se měnil i způsob oslav. Až měšťanská podoba Vánoc z 19. století je podobou Vánoc, jak je slavíme dnes.
Křesťanské Vánoce
Vánoční svátky se podle křesťanské tradice slaví od 25. prosince do Tří králů 6. ledna a jsou považovány za nejvýznamnější svátky roku spolu s Velikonocemi a Letnicemi. Do vánočních svátků je zahrnut také svátek Adama a Evy (Štědrý den) a doba adventu. Ovšem našla se i místa, kde byly Vánoce určitou dobu zakazovány, neboť byly označovány za svátky pohanského původu (17. století - Anglie, Amerika)
Legenda křesťanských Vánoc
Základem křesťanských Vánoc je biblický příběh o narození Ježíše Krista v palestinském městě Betlémě, kam jeho rodiče Marie a Josef, přišli z Nazaretu v Galileji (dnes severní Palestina), díky vyhlášení císaře o sčítání lidu. Protože nikde nenašli ubytování, Marie porodila v chlévě a dítě uložila do jesliček na krmení pro dobytek. Pastýřům za hradbami Betléma se zjevil anděl a zvěstoval jim narození Spasitele. Pastýři se spěchali poklonit Ježíši. Zároveň se z Dálného východu vydala skupina mudrců s dary Ježíši, jež vedla zářivá hvězda (tři králové). Také Herodes Veliký dostal zvěst o novém židovském králi, jenž jej ohrozí v budoucnosti. Proto nechal vyvraždit všechna nemluvňata mužského rodu v Betlémě. Josef proto s Marií a dítětem uprchl do Egypta a po Herodově smrti se vrátili do Nazaretu. Další osudy Ježíše se už vánoční legendy netýkají. Křesťané věří, že je skutečně Božím synem, Spasitelem, jehož smrt a zmrtvýchvstání je důkaz, že Bůh obětoval svého syna a tím vykoupil věřící - dal jim naději věčného života a ráje na nebi.
JanaOssend – čtenářka
ChytráŽena.cz
