Knihy kuchařek jsou nejlépe prodávanými knihami. Kdo je stále kupuje? Počet televizních pořadů o vaření roste jako houby po dešti a počet časopisů jakbysmet. Od rána do večera se můžeme přiučit nějakým novým kulinářským kouskům. Od ranní televizní snídaně nebo kuchařský koutek v pořadu pro maminky, až po pořad MasterChef Česko, kde se vaří podivné kreace, které ve výsledku vypadají jak umělecky popaplaný talíř.
A co teprve během víkendu, to nastanou pravé orgie. K tomu si ještě můžeme objednat nějakou tu nezničitelnou pánvičku nebo další „nepostradatelnou“ věc do kuchyně, která zcela jistě skončí zapomenuta někde hluboko vzadu v kuchyňské lince. K tomu všemu se na nás ještě valí záplava receptů z časopisů a z internetu.
Mohlo by se tedy zdát, že český národ je národ gourmetů a znalců světových kuchyní.
Ale jaká je realita? Kvalita v pohostinství je obecně tristní, a ani po mnoha letech a covidové zátěži restaurací, zdaleka nedosahuje kvalit restaurací v zahraničí. Našemu pohostinství vládne amatérismus. Nápaditost menu, kvalita a čerstvost surovin je dost diskutabilní. Čest výjimkám, ale jde to velice pomalu! Češi jsou zákazníci, kteří si řadu nešvarů pořád nechají líbit.
Tržby obchodních řetězců rostou a obchody zaplavují nekvalitní potraviny. Z regálů nenápadně mizí základní potraviny typu máslo či plnotučné mléko, o kvalitním pečivu nemluvě, a jsou postupně nahrazovány umělými náhražkami, samozřejmě s patřičnou podporou reklamy v médiích. Vaše srdce vám bude vděčné a dětem krásně porostou zoubky a kosti. Normální potraviny, které by měly být běžným standardem, jsou pak prodávány za vysoké ceny na farmářských trzích a v bio obchodech, samozřejmě také za podpory reklamy.
Trochu schizofrenní situace, nezdá se Vám? Vedeme sofistikované diskuse s přáteli, trumfujeme se pojmy z gastronomie, ale vrcholem kuchařského umění většiny domácností je kus masa plněný šunkou, eidamem či žampiony, přelitý omáčkou z nivy a tiramisu z pomazánkového másla.
Jen jednou jsem viděla pořad Prostřeno, který mě naprosto odradil od dalšího sledování, je to zajímavá sonda do lidských povah, jak zvládají taktiku hry za cenu výhry. Šmejdění v po celém bytě i v ložnici, jako by tam někdo měl v očekávání najít nějaké zázračné koření.
Kvantita pořád vede nad kvalitou. Určitě si nějaké zvyky neseme ještě z předrevoluční doby, také to může souviset se současnou situací, kdy máme hlouběji do kapsy, ale po tolika letech je to k zamyšlení. Navíc, uvařit kvalitní jídlo nemusí být vždy drahé.
Také je velice zajímavé sledovat, jaká pozornost je věnována naší, české kuchyni. Ta je většinou degradována na odpadkové jídlo, ale pár nudlí s rajčaty považujeme za vrchol gastronomie. Proč si neumíme vážit našich tradic a nejsme pyšní na kvalitní a původní českou kuchyni, po které řada cizinců tolik touží? Proč neumíme světu ukázat kvality a přednosti naší kuchyně, rádi se o ní vyjadřujeme s despektem. Možná to také vypovídá něco o nás samých.
Pokud někam cestuji, nosím si vlastní jídlo, i když v letních dnech to není vždy příjemné. Jídlo si nosím, protože mám dietu a to je další problém, který je překážkou pro mnohé dietáře, ať už se jedná o bezlepkovou, diabetickou a jiné druhy diet. Jídelníčky stále stejné, hranolky a něco k tomu. Vždy mě toto zaráží v zoologických zahradách, kde pro děti není kvalitní jídlo. Můžete si koupit párek v rohlíku, hranolky, ale kde je ta zdravá strava? Kdy se to změní?
A co Vy vaříte rádi?
ChytráŽena.cz