Vážka

Název knihy: Vážka
Autor: Michel Bussi
Nakladatelství: MOTTO
Datum vydání: 14.3. 2016
Formát: 130 x 200 mm
Počet stran: 424
Vázaná vazba s papírovým potahem s laminovaným přebalem
Cena: 399 Kč

Když se ve Francii těsně před Vánoci zřítí letadlo letící z Istanbulu, vypadá to, že všichni zahynuli. Pak ale záchranáři najdou poblíž letadla živé miminko. Jenže na palubě letadla byly dvě děti v tomto věku. A protože se tak stalo v době, kdy testy DNA jsou ještě věcí neznámou, stojí policie před těžkým rozhodnutím: je miminko Lyse-Rose z bohaté a vlivné rodiny Carvilleových, nebo Emily z obyčejné rodiny Vitralových?

Nakonec je dítě prohlášeno za Emily. Carvilleovi se s tím ale nechtějí smířit a najmou si soukromého detektiva, který má dokázat, že dítě patří jim. Osmnáct lét pátrá bývalý policista ve Francii i v Turecku, ale marně. Rozhodující důkaz se mu najít nepodaří. Když už chce se vším skončit, padne jeho zrak na staré noviny, kde se o případu psalo. Vše se mu náhle spojí a on pochopí, jak to bylo. Byla nalezeným dítětem Lyse-Rose, Emily, anebo bylo všechno úplně jinak a někdo celou tu dobu se všemi postavami dramatu obratně manipuloval?

O autorovi knihy Vážka:

Michel Bussi se narodil 29. dubna 1965 v Louviers. Je autorem detektivek a profesorem geografie na univerzitě v Rouen. V lednu 2016 patřil mezi 3 nejprodávanější autory ve Francii. Krátce po vydání v domovské Francii byl jeho román Vážka přeložen do dvaceti šesti jazyků a získal mnohá mezinárodní ocenění (např. Prix Maison de la Presse 2012, Murderer's Pen Prize 2014 nebo French Thriller Prize 2011). Autor však sklízí nadšené ohlasy nejen mezi kritiky, ale také u čtenářů, kteří se již nyní těší na filmové zpracování Vážky.

Ukázka z knihy Vážka:

23. prosince 1980, 00 hodin 33 minut

Airbus 5403 z Istanbulu do Paříže se propadl. O téměř tisíc metrů za necelých deset vteřin, skoro vertikálně, a pak se znovu stabilizoval. Většina cestujících spala. Prudce se probudili s děsivým pocitem, že si zdřímli na sedadle pouťové atrakce. Právě křik vytrhl Izel z lehkého spánku, nikoli  pokles letadla. Na poryvy větru a vzdušné díry byla zvyklá, už téměř tři roky létala kolem světa s Turkish Airlines. Teď měla přestávku. Nespala ani dvacet minut. Sotva otevřela oči, spatřila svou kolegyni Melihu, jak se nad ní sklání s ňadry deroucími se jí z výstřihu. „Izel? Izel! Dělej! Máme problém. Venku je asi bouřka. Nulová viditelnost, podle kapitána. Vezmeš si svoji uličku?“ Izel nasadila unavený výraz zkušené letušky, která nepanikaří kvůli takové prkotině. Vstala, upravila si kostým, trošku si stáhla sukni, chviličku obdivovala odraz svého půvabného těla turecké panenky na ztemnělé obrazovce před sebou a zamířila do uličky vpravo.

Probuzení cestující už nekřičeli, ale měli v očích spíše údiv než znepokojení. Letadlo se pořád kymácelo. Izel se klidně sklonila nad každým z nich. „Všechno je v pořádku. Nebojte se. Prostě jen prolétáváme sněžnou bouří nad pohořím Jura. Za necelou hodinu budeme v Paříži.“ Izelin úsměv nebyl nucený. Její myšlenky se už toulaly po Paříži. Měla tam zůstat tři dny, až do Vánoc. Byla vzrušená jako malá holka při pomyšlení, že si bude hrát na svobodnou Istanbulčanku ve francouzském hlavním městě. Svou uklidňující pozornost zaměřila postupně na desetiletého
chlapce, jenž pevně svíral babiččinu ruku, na mladého manažera ve zmačkané košili, kterého by ráda znovu potkala zítra na Champs -Elysées, na tureckou ženu, jejíž závoj, posunutý nejspíš kvůli náhlému probuzení, jí zakrýval polovinu očí, na starého muže, schouleného na sedadle s rukama mezi koleny, který na ni hleděl prosebně…

„Ujišťuju vás, že je všechno v pořádku.“ Izel klidně kráčela uličkou, když se airbus znovu naklonil
na bok. Ozvalo se několik výkřiků. Mladík sedící vpravo od Izel, který držel oběma rukama kazetový přehrávač, vykřikl s neupřímným smíchem: „Jak dlouho to bude trvat, tenhle looping?“ Několik lidí se nesměle zasmálo, ale jejich smích byl okamžitě přehlušen křikem kojence. Dítě leželo v nosítku přímo před Izel. Pár metrů od ní. Letuščin pohled se upřel na několikaměsíční holčičku, měla na sobě bílé šatičky s oranžovými květy, které vykukovaly z béžového svetříčku s norským vzorem.
„Ne, madam, ne,“ řekla Izel. „Ne!“ Matka sedící vedle dítěte si rozepnula pás a naklonila se k dcerce.
„Ne, madam,“ naléhala Izel. „Musíte zůstat připoutaná. Matka se neobtěžovala ani otočit, natož odpovědět letušce. Její dlouhé rozpuštěné vlasy splývaly do nosítka. Dítě se rozplakalo ještě víc.
Izel zaváhala, jak se má zachovat, a přistoupila blíž. Letadlo se znovu propadlo. Tři vteřiny a možná dalších tisíc metrů.


Tuto knihu Vážka koupíte v knihkupectví a na internetových stránkách nakladatelství Albatros Media.