Upadnutý knoflík? Už dvě století společenské faux pas
Knoflíky jsou poměrně mladým vynálezem, který se teprve v sedmnáctém století stal běžnější součástí oděvů šlechty a bohatších měšťanů. Masově se však užívá teprve dvě století - poté, co se knoflíky začaly vyrábět v průmyslové velkovýrobě. Ještě na přelomu devatenáctého a dvacátého století byl knoflík takřka vzácností, a každý utržený se v běžné rodině pečlivě hlídal.Právě upadnutý knoflík se dodnes může velice snadno stát příčinou společenského faux pas jak pro muže, tak pro ženy. V historii bylo k jeho přišití potřeba jehly a nitě, v současnosti naštěstí existuje rychlejší a diskrétnější řešení.
Ženy při oblékání potřebovaly asistenci služebnictva
Tradice rozdílného zapínání je podle newyorského magazínu The Atlantic zakotvena už v daleké minulosti. Jednou z nejsmysluplnějších teorií, která se objevuje v řadě dalších zdrojů, je prostý fakt, že bohatší ženy se v minulosti neoblékaly samy. Nejčastěji jim s garderobou pomáhali sluhové a služky, kteří byli zpravidla praváci a přistupovali k ženám zepředu. Logicky se jim pak knoflíky zapínaly jednodušeji, pokud byly umístěny vlevo. Rozdíly v umístění knoflíků se již před více než dvěma stovkami let staly sexistickým argumentem k tomu, že ženy jsou méněcenné, jelikož se na rozdíl od mužů nedokážou obléct samy a potřebují asistenci cizí osoby.Dámy ale rozhodně nelze obviňovat z pohodlnosti, jelikož zapínání šatů šlechtičen bylo často po celé délce zad tvořeno řadou malých knoflíčků, které by si samy zapnout nedokázaly. Umístění na levé straně zároveň služebným práci ulehčovalo, protože knoflíky se prostrkují pravou rukou dírkami v látce, kterou si přidržovaly levou rukou. Muži se naproti tomu oblékali sami, a tak jsou u pánského oblečení knoflíky umístěny vpravo a dírky vlevo, ať už se jedná o kabáty, saka nebo košile.
Jízda na koni či péče o dítě? I to můžou být důvody pro rozdílné umístění knoflíků
Některé kořeny tradice rozdílného zapínání se dnes mohou zdát poněkud bizarní, například z důvodu jízdy na koni. Ženy v minulosti jezdily v dámských sedlech bokem, takřka v pravém úhlu k ose koně s nohama na stupátku, zatímco nohy jim směřovaly vpravo. Knoflíky přišité na jejich oděvech nalevo pak bránily větru, aby jim foukal za jízdy pod košili.Příčiny tradice mohou být také praktičtější. Ženy mají totiž tendenci své ratolesti nosit na levé ruce, aby měly pravou ruku volnou a k dispozici, což úzce souvisí s kojením. Košile, která má odepínatelnou část napravo, jim umožňuje lépe nakojit dítě. Ať už za rozdílem v zapínání stojí děti nebo historická jízda na koni, ženy, které si na zapínání oděvů takzvaně „přes ruku“ nezvykly, může potěšit unisexová verze. Z důvodu úspory nákladů na konfekční oděvy dodnes někteří výrobci používají univerzálně jen mužské zapínání.
Zdroj, foto: BRAVO CONSULTING