O Velikonocích v roce 1609 byl objeven v Tichém oceánu nedaleko chilského pobřeží ostrůvek, nazvaný podle doby objevení Velikonočním ostrovem.

V některých zemích je oblíbená zvláštní velikonoční hra podobající se kulečníku. Místo koulí se však srážejí červeně natřená vejce. Prohrává ten, jehož vajíčko nejdříve praskne.

K lidovým oslavám na Balkáně patřily ohňostroje a kolonáda.

V Sedmihradsku čekali mladí muži před domovy svých děvčat s vědry plnými vody. Jakmile se objevila, stříkali na ně vodu tak dlouho, dokud se nevykoupila vajíčky.

Rumunští cikáni donedávna na Velikonoční pondělí ověnčili vrbu a chlapec oděný zástěrkou z listí zatloukl do stromu tři hřebíky. Pak byl tento hoch, zvaný Železný Jiří, za zpěvu hozen do vody. Věřilo se, že tento obřad usnadní zúčastněným těhotným ženám porod.

K neodmyslitelným velikonočním znakům patří odjakživa i zajíc. Proč právě zajíc? Zajíc byl ve starověku symbolickým obrazem životní síly, zdraví a plodnosti. Vždyť jeden pár dává každoročně život asi 15 potomkům. Skeptici ale nabízejí prozaičtější důvod. Zajíc se stal symbolem Velikonoc proto, že v 16. století jednomu pekařskému mistru z Ladenburgu vyšlo z pece velikonoční kůzle s příliš velkýma ušima.

V židovském náboženství je pesach, sedmidenní, každoročně se opakující svátek na památku legendárního odchodu Židu z Egypta. Vyvinul se z původních slavností spjatých se začátkem zemědělských prací. V předvečer svátku se upekl roční beránek, jehož maso se na hostině pojídalo s macesy - tenké plátky z nekynutého těsta.

Autor: Jessynka

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10