Květnou nedělí začíná pašijový týden. O modrém pondělí, Šedivém uterý, Škaredé středě, v obyčejných všedních dnech, kdy hospodyně měla plno práce s předsvátečním uklidem, vařilo se jednou denně a rodina se odbývala polévkou s chlebem nebo brambory s mlékem. Nanejvýš o Škaredé středě se v některých domácnostech připravovala čočka nebo hrách. Zato na Zelený čtvrtek nebylo stavení, v němž by se nepeklo prastaré obřadní pečivo jidáše.
Leckde se vařila i polévka z jarních bylinek, podle přežívající tradice, že se ten den musí sníst něco zeleného pro zdraví, aby nebolelo v krku. Velký pátek byl dnem největšího a nejpřísnějšího půstu v roce. Každý se měl kát ze svých hříchu a vyjadřovat nejhlubší pokoru. K jídlu býval jen chléb se sýrem.
Hospodář se často postil tak, že vůbec nic nejedl, nepil a nekouřil, až po západu Slunce si dovolil jedno vajíčko. Teprve na Bílou sobotu se hospodyně dala do pečení a vaření, aby měla celé svátky připravenou hojnost jídla pro rodinu i koledníky. Kromě chleba a vdolků napekla mazance a velikonočního beránka. Nesměla zapomenout na - hlavičku - nádivku z vajec a různých druhů masa.
Prastarým velikonočním pokrmem byla jehněčí pečeně. Později, když byl chov ovcí omezen, pečené jehně se i u zámožných sedláku stalo přepychem a místo toho se začal péci beránek z těsta v kameninových formách. Špenát jako tradiční jídlo na Zelený čtvrtek nesahá tak daleko do minulosti. Ten den se jedl hlavně med, kaše s medem nebo pečení jidášci s medem. Snad proto, že se hospodáři již těšili na včeličky. Klepali hned ráno na úly a volali - Včeličky, dnes máme Zelený čtvrtek, a včeličky se prý radovaly, že již brzo bude všude zeleno.
Kaše s medem se vařila proto, aby nic jedovatého lidem neškodilo. Voda měla léčivý účinek zvláště na Velký pátek, jak dokládají zvyky. Lidé chodili k potokům a myli se. Při nabírání se říkalo - A ty vodo vodičko, ty se chceš vdávati, já ti na svou svatbu, nemám co dávati. Vodou na Velký pátek se kropili také chlévy.
Autor: Jessynka