Blížil se den mých narozenin. V práci jsme se s kolegyněmi domluvily, že si dárky budeme kupovat jen při kulatinách. Slavily jsme tedy již dvoje padesátiny a zhruba před půl rokem měla vedoucí pětapadesátiny. Tehdy jsme se také složily na kytku a dárek. Můj věk se neřadil k ani jedné skupině, tak jsem si s tím nelámala hlavu.
Asi měsíc před mými narozeninami jsem si všimla v diáři u vedoucí poznámku s datem narozenin. Zarazilo mne to, ale moc jsem nad tím nepřemýšlela. Přece jsme si řekly, že budeme slavit jen kulatiny. I když trošku to ve mně hlodalo – a co když mi něco koupí?
Asi za čtrnáct dnů nám vedoucí vypsala termín provozní schůzky s poznámkou, že bude jen velmi krátká. Nic víc nedodala. Dva dny před schůzkou jsem se ptala kolegyně, jestli neví, co se bude řešit. Kolegyně se zarazila a pomalu jakoby přemýšlivě odpověděla, že také nic neví. Udivilo mne to, protože právě ona vždy vše ví. Hodila jsem to za hlavu a řekla si, vždyť se to brzy dozvíme. Jen jsem se obávala, aby to nebyly nějaké špatné zprávy.
V den schůzky nám vedoucí řekla, že se sejdeme jen v kanceláři. Všechny jsme tedy čekaly, co se bude dít. Tehdy jsem si myslela, že jsme všechny napnuté. Ve skutečnosti jsem jen já nevěděla, co se bude dít, a ostatní sledovaly, jak se budu tvářit. První slova vedoucí byla: „Proč jsme se vlastně dneska sešly? Jedna naše kolegyně bude brzy slavit narozeniny, a protože to jsou takové půlkulatiny, tak…“ Dál jsem už neposlouchala – byla jsem tak překvapená, vůbec jsem to nečekala. Dostala jsem od kolegyň hodinky (ty jsem si tajně přála) a krásnou kytičku. Nikdo si nedovede představit, jakou jsem měla radost. I kdybych dostala jen nějakou maličkost, také by mne to potěšilo.
Potom jsme asi půl hodiny poseděly a povídaly si. Hodně jsem se nasmála, když kolegyně vyprávěly, jak vymýšlely, co mi koupit. Prstýnky a řetízky nenosím, tak se shodly na hodinkách. Dvě kolegyně šly prohlédnout nabídku do hodinářství. A teď vyvstaly další otázky – kožený pásek nebo kovový, tvar hodinek kulatý, oválný nebo hranatý? Prý byly v obchodě asi třikrát. Naštěstí tam je moc ochotný prodavač a zároveň majitel obchodu. Vždy jim ukázal svou nabídku a dokonce přidal svůj tip nebo radu. Nakonec vybraly hranaté hodinky s hnědým koženým páskem. Prodavač jim prý řekl, že kdyby se mi nelíbily, mohu si je přijít vyměnit.
Hodinky se mi moc líbily, takže jsem si je nechala a ráda je nosím. Vždy si vzpomenu, jak kolegyně se smíchem vyprávěly o návštěvách v hodinářství. Pan prodavač si je již pamatoval a vítal je se slovy: „Tak už máte vybráno nebo budeme řešit další otázky?“
Asi za dva měsíce po mých narozeninách jsem v onom hodinářství byla koupit baterii dceři do hodinek. Pan prodavač si všimnul mých hodinek a hned se ptal, jestli jsem spokojená s výběrem kolegyň. Udivilo mne, že po takové době si pamatuje, co kdy prodal. I když návštěvy spolupracovnic v hodinářství byly asi nezapomenutelné. Moc mne jeho zájem potěšil a udělal mi radost.
ChytráŽena.cz