Asi už podle názvu každá z čtenářek Chytré Ženy pozná, že bych ráda popsala svůj zážitek s mým pejskem, respektive fenečkou. Její jméno je Tessy. Letos jí bylo už pět let a musím se přiznat, že poctivou prací s ní jsem ji „donutila“ docela poslouchat. Ale tedy k jádru věci.

Bydlíme v domečku se zahradou, na které má také svůj krásný kotec. Ale jelikož často bývá nevlídné počasí a venku člověk dlouho nevydrží, je mi pak Tessynky líto, že je venku sama. Rozhodla jsem se tedy, že ji budu čas od času brát i domů, tedy v nepřítomnosti ostatních členů rodiny. Oni by to totiž neschvalovali, nejsou takoví milovníci zvířectva jako já. Jak jsem již zmínila její poslušnost, tak po vstupu do předsíně nejdříve zavelím „zůstaň“ pak „dej pac“ a poté „ druhou pac“, nakonec i zadní nohy. Když to tak píšu, připadám si jako blázen, ale takhle jsem na povely navyklá já i ona. No, nicméně po utření paciček může Tessynka domů.

Ze začátku byla ostražitá, protože nevěděla, kde to vlastně je a co ke všemu slouží, avšak zanedlouho si navykla až velmi dobře, až mi asi při třetí tajné návštěvě domu, udělala loužičku přímo na koberci na chodbě. To bylo tedy překvápko. Vzala jsem hadr a čisticí prostředky, fén a kartáče a čistící akce započala. Po vyčištění a vyschnutí a následném očichání pachové stopy – to aby členové rodiny nepoznali, že se tato nemilá událost stala, jsem již téměř nerozpoznatelné místo nehody navoněla sprejem. A bylo hotovo. Psa jsem vypustila ven a s ponaučením pro příště jsem věděla, že přeci jen ji musím nechat nejdříve vyčůrat venku a pak vzít domů. Taková základní věc, ale mě jako člověka, který měl psa vždycky venku, to hned „netrklo“. Naštěstí už asi od jednoho roku jsem Tessy naučila na povel „lulu“ vyčůrat se;  i když se jí nechce, tak jde odhodlaně pít vodu a pak se teprve vyčůrá. Je to opravdu roztomilé.

Tak za čas po incidentu s loužičkou přišel pokus číslo dva, tedy návštěva pejska doma. Nejdříve jsem ji nechala vyčůrat a pro jistotu jsem ji i nacpala poloviční dávkou granulek a nechala rovnou udělat i potřebu jinou. S pocitem, že jsem udělala vše pro poklidné odpoledne doma s pejskem, jsem ji vpustila opět domů. Kupodivu opravdu vše dopadlo dobře a za pár hodin jsem ji vypustila ven. Při dalších návštěvách jsem to vše ještě vylepšila tak, že jsem ji i vykartáčovala a v průběhu pobytu doma ji i jednou či dvakrát vzala ven na vykonání loužičky a to pro jistotu, aby se prvopočáteční nehoda neopakovala.

Takto jsme fungovaly docela dlouho, až tak dlouho, než jsem si na to docela zvykla a už jsem ji ani doma nevnímala a dělala si domácí práce a Tessy jen přihlížela. Vůbec jsem už nesledovala čas, vše utíkalo a bylo to fajn. Nedávno jsem se také tak zapomněla a milá fenka zmizela z kuchyně a já to ani nepostřehla, až mi to bylo divné, tak jsem nakoukla ze dveří a „hopla“- Tessynka akorát dělala loužičku v obývacím pokoji na krásném béžovém koberci. Nejdříve jsem byla hodně naštvaná na Tessy, ale pak jsem si uvědomila, že jsem jí nevěnovala dostatek času, abych si všimla, že už je nervózní a že po čtyřech hodinách už přešlapuje a potřebuje čůrat. Samozřejmě nemá smysl pejska kárat za něco, co už provedl a navíc ani nemohl moc kontrolovat. Loužičku jsem naštěstí dobře vyčistila a to hlavně díky předchozí zkušenosti s první nehodou z chodby. Nikdo nic nepoznal.

Jako hlavní ponaučení z celého příběhu bych ráda uvedla, že i když je pejsek naučen i na povel čůrat, tak dlouho nevydrží a nechápu, jak může někdo nechat pejsky doma v bytě třeba i osm hodin. To jim musí prasknout močový měchýř. Po veškerých zkušenostech jsem zase moudřejší a i nadále budu Tessy brát domů na exkurze. Jen tedy doufám, že už vychytám všechny mouchy a příště to bude bez nehod a také, že si tento článek nepřečte někdo z rodiny, jinak máme utrum.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10