Pravidelně každý rok v zimě jezdíme na jednodenní výlety na hory se skupinou místních turistů. Každý si zde zvolí, zda půjde lyžovat na sjezdovku nebo na běžky. Bývá zde i několik pěších, kteří se jdou projít do zasněžené krajiny.

Ve městě v posledních letech moc sněhu nevydrží, tak je to pro každého den podle jeho přání. Spousta starších lidí ocení to, že je autobus doveze z místa bydliště až k zasněženým kopcům. Mladí zase rádi jedou někam bez rodičů, jen se svými kamarády. Zhruba tři čtvrtě autobusu jsou lidé, kteří jezdí pravidelně a dobře se znají. Ostatní jedou třeba jen jednou za sezonu nebo jen náhodně, protože se někde o zájezdu doslechli. Ale i tito lidé většinou zapadnou do party turistů. V autobuse je vždycky veselo, povídá se, zpívá. A i když někdo přišel se špatnou náladou, tak se jí během cesty určitě zbaví.

Cesta autobusem je dlouhá, tak se dělá vždy zastávka u benzínové pumpy. Zde si někdo dává teprve snídani, někdo kupuje svačinu… Jsou i tací, kteří se už zde přezouvají do bot na běžky. No a o tom vám chci vyprávět. Stalo se to manželskému páru, který tyto výlety na hory organizuje. Na benzince si vypili kávu a u autobusu se přezouvali. Tedy chtěli se přezout, tak jako to dělají pokaždé. Položili boty na zem a povídali si s dalšími účastníky výletu. Rozhovor byl asi dost poutavý, protože úplně zapomněli na přezouvání a diskutovali. Po zhruba půlhodince řidič nastartoval autobus a všichni nastoupili. Skupina pokračovala v načatém rozhovoru i v autobuse. Až téměř u cíle cesty naší organizátorce došlo, že není přezutá. A v ten okamžik si uvědomila, že boty zůstaly ležet na benzínce. Ihned se obrátila na svého manžela: „Co teď?“ „Vracet se nebudeme, boty si půjčíme,“ rozhodl manžel. V půjčovně u parkoviště si tedy vypůjčili běžecké boty, nasadili lyže a vydali se na naplánovanou trasu po hřebenech.

Tato příhoda se samozřejmě velmi rychle rozkřikla a při návratu domů už o ní věděl celý autobus. A samozřejmě si z našich organizátorů všichni dělali legraci. Když jsme se blížili k benzínové pumpě, kde jsme zastavovali ráno, tak je všichni popoháněli, ať si jdou hledat své boty. To víte, že tam nebyly. Ptali se též u obsluhy v obchodě, jestli je tam třeba náhodou někdo nepřinesl. Nebyly nikde. Což se dalo čekat.

I přes tuto trochu smutnou zkušenost bylo v autobuse veselo. A proč také ne? Každý si užil krásný den na horách dle svého přání. A to, že někdo zapomněl u benzinky staré lyžařské boty, to přeci ten zážitek nezkazí. Boty se koupí nové a za čtrnáct dnů jedeme na další výlet za sněhem.

 A jak si myslíte, že příště u autobusu vítali turisté organizátory? „Máte nové boty? Tak si je hlídejte, ať vám neutečou!“

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10