Vesmírná výstava

Různé zprávy o výzkumu vesmíru mne vždy zajímaly. Je to pro mne dost nepředstavitelné, že někdo letí do vesmíru, přistane na nějaké planetě, vystoupí a projde se po ní, posbírá různé vzorky a potom se zase vrátí zpět na Zemi. Já vím, je to řečeno velmi zjednodušeně. Uvítala jsem tedy možnost navštívit rozsáhlou světovou výstavu o kosmu „Brána do vesmíru“ na Holešovickém výstavišti a alespoň symbolicky nahlédnout do vesmíru.

Výstava začíná v okamžiku, kdy Sovětský svaz vypustil první umělou družici Sputnik 1. Byl to první krok v dějinách lidstva v rámci pronikání do vesmíru. Potom už vše rychle postupovalo dopředu. Následovaly lety psů a šimpanzů v modelech Sputnik 2 a za pár let první člověk Jurij Gagarin v lodi Vostok. Čas postupoval dál a člověk vystoupil z lodi do vesmírného prostoru a zhruba za rok se začal zkoumat Měsíc. Výzkum postupoval dále a už se lidé rozletěli k Měsíci a prošli se po jeho povrchu. Objevila se spousta fotografií z vesmíru, ale lidem to ještě pořád nestačilo. Dále vymýšleli, co by ještě prozkoumali a vytvořili. Byla vypuštěna stanice Mir, první orbitální laboratoř. Její model si také na výstavě můžete prohlédnout. Dokonce do ní můžete nastoupit a představovat si, že třeba teď jste někde v oblacích. Model na výstavě je nakloněn, ale člověk zde stojí na rovné podlaze. Měla jsem z toho dost divný, až nepříjemný pocit. Máte dojem, že stojíte na šikmé ploše, protože vše je nakloněno. Podlaha je ale rovná. Prý si takto připadají kosmonauti ve stavu beztíže. Asi bych tedy do vesmíru letět nemohla, protože toto bych dlouho nevydržela. I když vše se dá naučit a spousta nepříjemných pocitů časem vymizí. No, nevím, asi bych to neriskovala.

Ale zpět k výstavě. Je zde vystaveno několik skafandrů. Od prvního, na pohled velmi jednoduchého, až po ty, které se používají v současné době. Jsou tu také k vidění různé nosné rakety a kosmické lodě, lunární průzkumové vozidlo Rover, meziplanetární sondy, orbitální modul lodi Sojuz. Také si zde můžete prohlédnout dvě družice Magion české výroby. Výstava je doplněná spoustou fotografií a různých textů. Asi největším hitem je kámen z Měsíce. Každý si na něj může i sáhnout. Je to zvláštní pocit, dotýkat se kamene a představovat si, že tuto horninu někdo přivezl z takové dálky. Stačí jen zaklonit hlavu a podívat se na svítící Měsíc a říci si „tak až odtamtud je“. Na první pohled nevypadá nijak zvláštně, ale má velikou cenu. Tento kámen byl dříve uložen ve hvězdárně v Ondřejově a nebylo možno ho spatřit. Až nyní.

Na konci výstavy je několik simulátorů a trenažérů, které si mohou zájemci vyzkoušet. Tyto přístroje se používají při výcviku kosmonautů. Sednete si tedy do pilotní kabiny raketoplánu a snažíte se s ním třeba přistát. Nebo jen letíte se stíhačkou, a co třeba letecký souboj. A kdo je odvážnější, může zkusit trenažér, který umožňuje rotaci ve všech osách. Chvíli tedy ležíte, sedíte, hlavou nahoru a dolů, točíte se dopředu, dozadu, vpravo a vlevo… Vlastně vůbec netušíte, kterým směrem to s vámi hodí a jakou rychlostí. Nevlezla bych tam ani za nic.

Exponáty, které na výstavě jsou, pocházejí především z amerických a sovětských vesmírných muzeí. Při přípravě této putovní výstavy spolupracovala i vesmírná agentura NASA. Vlastně zde je i vidět ten dřívější „boj“ mezi tehdejším Sovětským svazem a Spojenými státy ve výzkumu vesmíru. Těžko říci, kdo byl úspěšnější. Každý z nich udělal ve výzkumu velký krok. Může nás těšit, že třetím státem, který vyslal svého kosmonauta do vesmíru, bylo tehdejší Československo. A dále se náš stát na výzkumu podílí.

Návštěva této výstavy pro mne byl veliký zážitek.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10