Víkend na Liptově

Poslední říjnový víkend jsme se s kolegy vydali na třídenní zájezd na Slovensko. První zastávkou byl Súlovský hrad, tedy túra ke zřícenině hradu. 

Byl sychravý říjnový den. Stoupali jsme příkře nahoru listnatým lesem – žlutě, hnědě a červeně zbarvené listí leželo spíš pod našima nohama než na stromech, a dosti to klouzalo. Ale ještě plní sil a nadšení jsme kráčeli statečně k hradu. Asi po půl hodině jsme se dostali ke skalním útvarům na hřebeni pohoří. Tam jsme si trochu odpočinuli a hádali, co nám jednotlivé skály připomínají,… jé, tam je kočka, … a tam asi obličej… Pak jsme jen krátce po hřebeni došli ke zbytkům Súlovského hradu. Prolezli jsme jen skrz naskrz, po žebřících, různými průchody, asi otvory po dveřích nebo oknech. Ze shora byly přirozeně hezké výhledy do okolí. Pak jsme se vrátili zase k autobusu a pokračovali podél Váhu směrem na Ružomberok.

Ubytováni jsme byli v Liptovské Teplé v příjemném penzionu s venkovním posezením a krásným hracím hřištěm pro děti. Obec Liptovská Teplá je v podstatě spojena s Bešeňovou, známou svým obřím termálním akvaparkem. Večer jsme se pak skoro všichni do bešeňovských termálů vydali. Byla to má první návštěva v termálech. Moc jsem nevěděla, co mě tam čeká, a vlastně jsem se na ně ani nijak zvlášť netěšila. Ale nakonec jsem byla nadšená. Vyzkoušela jsem s kamarádkou všechny venkovní i vnitřní bazény s různě teplou vodou, vodní atrakce, rochnění si v až 4O st. teplých bazéncích… a nakonec jsem si troufla i na jízdu na tobogánu (a byl to bezvadný zážitek, jela jsem pak asi desetkrát - zkrátka jako malá…), no byla paráda!

Druhý den nás čekala celodenní túra na blízký Velký Choč (1608 m). Autobus nás zavezl do obce Valašská Dubová a po modré značce jsme se vydali na Velký Choč. Nejdříve jsme prošli vesnicí, pak přes pole a louku k lesu. Trochu nás hned na začátku vyděsily čerstvé medvědí stopy v rozmoklé hlíně polní cesty… Před námi bylo 1000 metrů převýšení. Musím přiznat, že ty tři hodiny stoupání lesem po uzoučké lesní pěšině a neustálé klouzání po mokrém spadeném listí, byly opravdové galeje. Srdce mi bušilo až v krku, občas se mi nedostávalo dechu a vrchol Choče stále v nedohlednu. Byla jsem opravdu moc unavená a upřímně šťastná, když jsme konečně vyšli z lesa a před námi se objevil už řídce porostlý Malý Choč. Z něho byl pak vrchol Velkého Choče skoro na dosah. Výstup na Velký Choč trval celkem skoro pět hodin. Vrchol Velkého Choče tvořily drobné skalní útvary. To, co jsem zažila nahoře, zahnalo všechna ta muka výstupu sem. Kolem dokola se nám naskytl výhled snad na půlku Slovenska. Něco tak nádherného jsem ještě neviděla. Kruhový výhled na nejkrásnější slovenská pohoří. Pod námi bělostná oblaka, nad námi  azurově modré nebe a mezi tím věnec hor: Velký Rozsutec a Malá Fatra, na jihu Nízké Tatry, na východě jakoby z profilu Kriváň a Vysoké Tatry a nejblíže k nám z bílých mračen vykukoval rozeklaný hřeben Roháčů – Západních Tater.

Zpět dolů jsme se vraceli po červené značce, dole v údolí jsme prošli lázeňským místem Kúpele Lúčky, sousedící s Liptovskou Teplou, kde jsme bydleli. A večer jsme zase zaslouženě strávili v akvaparku...

Třetí den už jsme nebyli schopni vydat se ještě na jednu túru, a tak jsme před odjezdem domů zvolili návštěvu Oravského hradu. Obrovský komplex původně tří feudálních sídel na příkré skále vás uchvátí už při příjezdu o obce Oravský Podzámok. Prohlídka hradu se mi moc líbila. Kromě klasického vybavení středověkého hradu je zde k vidění i zajímavá expozice Liptovského muzea. Nakonec ale i prohlídka hradu byla v podstatě takovou menší horskou túrou, protože z dolního nádvoří do nejvyšších pater hradu vede 666 schodů…