Víkend v Zillertalských Alpách

aneb S bolavými klouby na dvoutisícovku

První červencový, prodloužený víkend jsme strávili s přáteli v Rakousku, v Zillertalských Alpách. Ubytovali jsme se v apartmánu ve vesnici Aschau, asi 50 km od Innsbrucku. Celé tři dny bylo nádherné slunečné počasí, takže jsme vyráželi každé ráno na túry do hor. Protože jsme už trochu starší ročníky, naplánovali jsme si tři lehčí, doslova rodinné, vycházky. Alpy nás Čechy lákají i proto, že se tam dá dostat poměrně vysoko, aspoň ve srovnání s naší Sněžkou s jejími 1602 metry. Díky lanovkám a silnicím vedoucím mnohdy i do výšek nad dva tisíce metrů, výhledem na zasněžené třítisícovky na obzoru.

První den jsme se vydali nejdříve autem po placené vysokohorské silničce Zillertaler Höhenstrasse z Aschau k horské chatě Platzlalm v nadmořské výšce 1800 metrů. Odtud jsme pak podle žluté značky vyrazili na nedaleký vrchol Gedrechter s výškou 2217 metrů. Výstup byl velice snadný a mé klouby vůbec neprotestovaly. Nejdříve jsme šli po pohodlné zpevněné cestě, která vedla k vlekům (celá oblast je oblíbenou lyžařskou destinací) a dalo by se po ní jet třeba i s dětským kočárkem. Cesta se kroutila stále výš a výš a postupně se zužovala. Kolem nás se rozprostíraly kvetoucí pastviny. Dokonce jsme zahlédli i vzácné modré hořce. Poslední úsek výstupu jsme šli vysokohorským terénem, po kamenech a docela příkře nahoru. Ani jsme se nestačili pořádně zadýchat a už jsme stáli pod vrcholovým křížem Gedrechteru.

Víkend v Zillertalských Alpách Výhled z vrcholu byl nádherný, díky slunečnému počasí i díky výhledu na blízké vrcholy kolem ledovce na Hintertuxu, které dosahují výšky přes 3000 metrů a jsou po celý rok zasněžené. Zapsali jsme se do sešitu ve schránce pod křížem, snědli svačinu, pořídili přiměřené množství snímků a zhruba po půlhodince jsme se spustili zase dolů k Platzlalm. Do „gasthofu“ - hostince Platzlalm jsme dorazili před druhou. Přišli jsme docela schvácení poledním sluncem, před kterým cestou nebylo úkrytu. Ve výškách kolem dvou tisíc metrů totiž už není lesní porost, ale jen louky nebo holá skála. Hrozně jsme se těšili na studené pivo nebo oblíbený jablečný mošt. Po chladivém osvěžení jsme odpočívali na velké dřevěné terase hostince. Kromě stolů s lavicemi jsou zde hostům volně k dispozici lehátka a pytle k sezení nebo ležení. Obsadili jsme dvě lehátka a dva pytle a hodinku jsme tam příjemně podřimovali nebo se kochali neuvěřitelným výhledem na zasněžené třítisícovky na obzoru.

Protože se nám ještě nechtělo jet zpátky do vesnice, vydali jsme se pěšky na průzkum okolí Platzlalmu. Ve vzdálenosti asi půl kilometru jsme narazili na další hostinec – Kaltenbacher Skihütte. Zjistili jsme, že je to opravdový ráj pro děti s nejrůznějšími atrakcemi - skákacím hradem, trampolínami, vlastním potůčkem s mlýnským kolem atd., ale hlavně s ochočenými svišti. V ohradě zde chovají tři sviště, kteří s chutí baví děti i dospělé. Kočkují se, honí se, zalézají a hned zase vylézají z mnoha děr na svém malém teritoriu. Panáčkují a předvádějí se ze všech stran.

Kolem páté jsme se vrátili na parkovišťátko k autu a sjeli dolů do údolí.

Zítra nás čeká cesta na ledovec Hintertux a v neděli vycházka do Vlčí soutěsky (Wolfsklamm).

Nelke56 - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete