Vládce hvězdné oblohy

Název: Vládce hvězdné oblohy
Autor: Laura Thalassa

Cena: 249 Kč

Narodil se jako bastard, přesto mu osud do vínku přiřkl vládu nad Noční říší… Po knihách Rapsodie, Neznámý žalm a Temná harmonie dospěla trilogie Handlíř ke svému konci. Ovšem díky románu Vládce hvězdné oblohy máte možnost odhalit, jak to všechno začalo.

I padouch může mít dobré srdce…

Dětství prožil ve strachu, mládí v nenávisti. Už od svého zrození byl Desmond Flynn pronásledovaným mužem. Vědma mu předpověděla svrhnutí tyrana, jenž byl také jeho otcem. Než se však střetli tváří v tvář, musel Flynn přijít o všechno. Včetně rodiny.

Život na okraji společnosti, kde zločin je právem a spravedlností, z něj udělal nesmiřitelného bojovníka. Později, když se chopil trůnu a ovládl temnotu noci, se stal také Handlířem, obávaným lichvářem, před nímž měli respekt i ti nejstatečnější. Přesto stovky let marně hledal to jediné, po čem jeho srdce skutečně prahlo. Spřízněnou duši…

Laura Thalassa se vrací do světa temné romance Handlíř, do světa, v němž je těžké odlišit dobré od zlého. Příběh z říše víl, které svou bezohledností vůbec nepřipomínají bytosti z pohádek, vás znovu uvrhne do víru lásky a šílenství. Po Rapsodii, Neznámém žalu a Temné harmonii se připravte na poslední střípek mozaiky nazvaný Vládce hvězdné oblohy.

Anotace knihy Vládce hvězdné oblohy:

Než se stal Handlířem a potkal svou lásku Callypso, byl Desmond Flynn jen nemanželským synem prosté písařky. Své magické schopnosti musel před ostatními skrývat, jenže Jinosvět je kruté místo, kde se slabost neodpouští, a proto s ním jednali jen o málo lépe než s otrokem. A s jeho matkou zrovna tak.

Desmond strávil dětství na Arestysu, nejchudším ostrůvku Říše, a pro zbytek Jinosvěta byl obyčejná, bezmocná víla. Osud s ním však měl jiné plány a zavedl ho z hlubokých jeskyní přes zločinné podsvětí Barbosu a bitevní pole na hranici Říše dne až k chodbám paláce v Somnii a uličkám velkoměst na Zemi.

Tohle je příběh Desmonda Flynna. Muže, který vzešel z ničeho a stal se vládcem hvězdné oblohy, aby zachránil nejen sebe a svůj lid, ale taky jednu nešťastnou dívku, kterou mu hvězdy přiřkly…

Ukázka z knihy Vládce hvězdné oblohy:

Bastard.
Bastard. Bastard. Bastard.
Odporné slovo, které nenávidím o to víc, že mu nemůžu uniknout.
Slyším, jak si ho lidé špitají za mými zády, vidím ho v jejich očích. Cítím ho v zapáchajícím dechu místních dětí, které mě kvůli němu rády pošťuchují. Klouby prstů mám ztvrdlé puchýři z bezpočtu rvaček za vlastní čest.
Ale úplně nejhorší je, když ho lidé používají jen tak mezi řečí.
„Ten Flynnovic kluk zase zbil mého syna.“
„Kdo?“
„Však víš, ten hubený bastard.“
„Jo, tenhle. Jasně.“

To slovo je jen o ždibec lepší než otrok. A já ho musím nosit jako nějaké znamení hanby.
Proplétám se jeskynními tunely Arestysu a cestu mi osvětluje mihotavý plamínek jediné svíčky. Ne že bych to potřeboval. Ve tmě vidím dobře, se světlem i bez něj.
Před oprýskanými dveřmi našeho obydlí klesne moje nálada pod bod mrazu. Bastard živořící na nejhorším místě nejchudšího z plovoucích ostrůvků.
Matka se ještě nevrátila z práce, a tak procházím náš domov a vyměňuju vyhořelé svíčky za nové, co jsem s sebou přinesl.
A přitom tiše zuřím.

Vysmívá se mi tu každé žbluňknutí vody ze stropu jeskyně a každý závan průvanu z tunelů.
Bastard, bastard, bastard.
Shrábnu řepy, co leží na stole, a naházím je do kotlíku v kuchyni. Zaliju je vodou a rozdělám oheň. Teprve v tu chvíli si konečně trochu vydechnu a promnu si rozbité klouby prstů. Odloupávám z nich šupinky zaschlé krve. Ani nevím, jestli je moje, nebo cizí.
Bastard.
Pořád to slovo v duchu slyším. Znělo mi v hlavě celou cestu domů.
Pod čerstvými rankami se ukrývají starší. Kvůli svému proklatému titulu se peru už dlouho. Nejde jen o to, že mě nazývají bastardem. Spíš mě dráždí další urážky, které s sebou to slovo nese.
Vždycky budeš obyčejná nula, jako ta coura, co tě porodila, vmetl mi dneska do tváře jeden pouliční spratek. A jeho hlas mi stále zní v uších.
To neměl říkat.

Zopakuj to, varoval jsem ho, a můžeš se rozloučit se zuby.
Nevěřil mi.
Vklouznu rukou do kapsy a přejedu prstem po malém, zkrvaveném řezáku.
Teď už mi věří.
Za zády se mi otevřou dveře. Matka se vrátila. I na dálku vím, že voní po starém pergamenu a prsty má ušpiněné od inkoustu.
Písaři roní namísto slz slova a namísto krve inkoust, říkávala mi, když jsem byl ještě malý. A já jí to tehdy baštil, myslel jsem, že to nějak souvisí s její magií. Teprve později jsem se naučil, co magie dokáže… a co ne.

„Desmonde,“ usměje se na mě unaveně, „stýskalo se mi.“
Napjatě přikývnu, ale mlčím, aby ze mě nevyletělo něco, čeho bych litoval.
„Máš hotové úkoly?“ zajímá ji.
Možná jsme ty nejchudší víly v tomhle zoufalém světě, ale Larissa Flynnová i za to málo, co jí z těžce vydřené mzdy zbývá, nakupuje knihy. Knihy o královstvích, jež nikdy neuvidím, a lidech, s nimiž se nikdy nesetkám. Knihy o jazycích, co se nenaučím, a zvycích, které nepoznám. Knihy o životech, jaké bych si přál, ale nikdy je nebudu žít.
Jenže pod její střechou se o tom všem musím učit.
„K čemu to je?“ prohodím zahořkle, přestože jsem je samozřejmě udělal. Z nějakého důvodu nedokážu stránky těch zpropadených knih přestat obracet v marné naději, že se mi jednou podaří změnit svůj život. Náš život.
Matka se rozhlédne po svíčkách.
„Desmonde,“ nasadí tichý, káravý tón. „Koho jsi podvedl tentokrát?“ Sice se tváří nesouhlasně, ale v očích jí jiskří šibalství.

Na oko moje handlování odsuzuje, ve skutečnosti ho však tiše podporuje. Jindy bych ji pobavil nějakou historkou, protože se jí obvykle snažím pomáhat.
„Záleží na tom?“ zamumlám tentokrát a nakloním se nad kotlík. Páchnu po řepě a oblečení mám na několika místech zacákané její šťávou. Ty svíčky jsem vyměnil za pořádné jídlo. A tak máme k večeři řepu.
Měl bych být vděčný. Mohlo by to být i horší. Občas chodívám spát s hlavou plnou myšlenek a zoufale prázdným břichem. A ráno se probouzím s pískem v očích a mezi prsty u nohou a celá ta noční můra začne nanovo.
Nenávidím chudobu. Nenávidím pocit, že si můžeme dovolit jen to nejhorší, co tahle říše nabízí, jednoduše proto. Ale ze všeho nejvíc se mi příčí to, že musím dělat těžká rozhodnutí. Knihy, nebo jídlo? Učit se, nebo jíst?
„Vůbec by to nebyl problém, kdybys mi dovolila použít jen špetku mojí magie,“ osočím ji.
Cítím, jak mi pod kůží a konečky prstů vibruje moc a čeká, až ji povolám.
„Žádná magie.“

O autorce knihy Vládce hvězdné oblohy:

Laura je dítě víl, které ji našly v lese a vychovaly. Coby dospívající dívku ji unesli vlkodlaci a předhodili upírům jako splátku za stoletý dluh. Dvakrát vstala z mrtvých a jediným polibkem probudila z věčného spánku svou pravou lásku. Nyní žije šťastně až navěky s nemrtvým princem na zámku v lesích… nebo tak nějak.

Kromě toho je také autorkou „young adult“ a „new adult“ knih, mezi něž patří úspěšná temná fantasy trilogie Handlíř nebo dvě série postapo paranormálních romancí Rozvrácený svět a Jezdci apokalypsy. Žije v Santa Barbaře v Kalifornii, a když zrovna nepíše, láduje se guacamole, shromažďuje zásoby čokolády pro případ apokalypsy nebo se válí na gauči s dobrou knihou.

Tuto knihu Vládce hvězdné oblohy zakoupíte v knihkupectví a na internetových stránkách nakladatelství Mystery Press.