Moje přírodní barva vlasů je tmavě hnědá, nosila jsem je zatím celý dosavadní život a já tak nějak zatoužila po změně. O stříhání jsem nechtěla ani slyšet, protože mi vlasy rostou strašně pomalu a jsem ráda, když je mám aspoň po lopatky. I když můj sen je mít do půli pasu. Tak doufám, že do šedesáti mi aspoň tak dorostou :D Mimochodem zkoušela jsem i různé přípravky, jako třeba vitamíny i vlasová tonika, ale nic mi nepomohlo. Reklama je prostě klamavá. Zatímco já si vlasy zatím nebarvila a moje známá ano, tak bylo nespravedlivé, že jí rostly vlasy téměř před očima! Přitom by to snad mělo být naopak. 

Ale abych se vrátila k barvení.

Šla jsem do drogerie, kde na mě koukalo asi třicet druhů blond barev. Přiznávám, že mě to zarazilo, a tak jsem vybírala snad deset minut. A já blázen si vybrala rovnou platinovou blond! Nikdy by mě nenapadlo, že to bude fakt běh na dlouhou trať. Já bláhová si myslela, že vlasy budu mít přesně jako na krabičce. Ano, i tak jemné a hebké, jak výrobce sliboval.

A tak jsem přišla domů se dvěma krabičkami, abych barvy měla dost. Vše jsem si dle návodu namíchala do kelímku a pustila se do barvení.

Málem jsem prvně omdlela z neuvěřitelného smradu a bála jsem se, že je barva zkažená, ale pak jsem to přešla a pustila se do toho. Prostě jsem nabrala barvu do ruky, na které jsem měla rukavici a postupně vše plácala na vlasy. Za pět minut bylo hotovo. Dala jsem si přes vlasy igelitový sáček pro lepší efekt a pustila jsem se do úklidu. Barvící dobu jsem si pečlivě hlídala. Přesně po 40 minutách jsem šla do koupelny a barvu smyla. Poctivě jsem si vlasy umyla nadvakrát šamponem, použila přiložený balzám, zabalila do ručníku a po minutě ručník sundala.   A pak přišel šok! Kde je ta téměř stříbrná platinová blond? Na hlavě jsem místo toho měla barvu, co připomínala kuřecí žluť !!

Modlila jsem se, aby až vlasy uschnou, že se odstín změní, ale bohužel. Kuře na hlavě mi zůstalo. Nevěděla jsem, jestli umřít nebo brečet. Chtěla jsem své hnědé vlasy zpět. Navíc když mi vlasy uschly, tak jsem je měla zesláblé, přesušené a o konečcích ani nemluvě. Nevěděla jsem, co mám dělat. Rychle jsem volala sestře, ať mi okamžitě běží pro hnědou barvu na vlasy. Naštěstí do hodiny byla u mě. Nejenže se mi smála, ale taky mi nadala, že jsem měla jít do salonu. Ano, to už vím taky. A závěr? Musela jsem si vlasy zkrátit o deset cm, protože byly divně přesušené a suché. :( 

AničkaNov - čtenářka
ChytráŽena.cz