„Babi, co budeme dělat?“ Tak tuto otázku mně položil můj 3letý vnouček před 3 dny, když jsem právě chystala oběd pro naši 5člennou rodinu. Venku, ač teprve duben, svítilo krásně sluníčko, na elektrickém vedení švitořily první vlaštovičky, na zahradě v trávě to bylo sama rozkvetlá žlutá pampeliška a samá bílá sedmikráska, na kterých seděly včeličky a sbíraly první kapky medu. Zkrátka to vypadalo spíše na letní den, než na jarní. Dokonce vzduchem prolétali také motýli a za kompostérem, který máme na zahradě, se na sluníčku vyhřívala také jedna malá ještěrka.
A tak po obědě, aby se náš vnouček nenudil, jsme si s jeho maminkou vymysleli, že se dáme do úpravy pískoviště a zapojil se také i dědeček. A tak jsme posbírali lopaty, na trávu vedle pískoviště jsme roztáhli starý umělohmotný ubrus, na který jsme vyházeli všechen písek z pískoviště. A jak jsme jej postupně vyhazovali, tak Michálek (tak se totiž náš vnouček jmenuje) nacházel hračky, které v pískovišti přezimovaly. A jakou měl radost, když nějakou našel - jako by našel poklad.
A protože má také své dětské nářadí, tak nám ten písek také pomáhal svojí lopatou vyhazovat. Měl z toho moc velkou radost, že může pracovat zároveň s námi. A byla jsem hodně překvapená a to nejen já, jakou měl u toho trpělivost a jak moc se snažil. Prostě takový maličký velký pracant. Když jsme tak všechen písek vyházeli, tak jsme odstranili kus staré látky, která byla pod pískem přibitá k dřevem ohraničenému pískovišti a místo této látky jsme se rozhodli, že tam dáme fólii. Ale než jsme ji tam dali, tak jsme pískoviště prohloubili, vybrali jsme několik kbelíků zeminy, která se nám bude hodit na záhonky. Bylo potřeba to prohloubit, aby Michálek měl na své hrátky více písku.
A tak zatímco po prohloubení pískoviště manžel s dcerou přibíjeli hřebíky fólii v pískovišti, já šla uvařit pro všechny dospěláky kávu a pro Michálka jsem udělala čaj, a tyto nápoje donesla na zahradu. Co budu povídat, že tohle je prostě opravdová idylka a relaxace jak se patří. Není nad to, sedět pod modrou oblohou a pod ní stolovat a nechat na sebe působit to blahodárné sluníčko.
A tak po vypití kávy jsme pokračovali na úpravě pískoviště. Zbývalo už jen naházet dovnitř písek a připevnit desku, která slouží jako posed pro Michálka i ostatní děti, které přijdou si za ním hrát. A protože nad pískovištěm je postavená taková dřevěná chaloupka, tak jsme se rozhodli, že Michálkovi uděláme radost a objednali jsme pro něj 3metrovou skluzavku, na kterou teď čekáme, až poštou dojde domů. To bude radosti! A také se musí dovézt ještě písek místo vybrané zeminy.
A tak tento den jsme se nenudili vůbec nikdo. Michálek přiložil ruku k dílu a od malička ví, že bez práce nejsou koláče. Je sice maličký, pracovat nemusel, ale chtěl a měl z této pomoci moc velkou radost. Pro něj to byla velmi důležitá role. Pochválili jsme jej a ještě jsme mu sdělili, že bez něj bychom to určitě nezvládli. Děti je třeba chválit a chválit!
ChytráŽena.cz