Ve směru od Příbrami rozhodně kolo přes Třemošnou nevláčejte, ale můžete zvolit např. cyklotrasy 8198 a 2273, které vás od Pilské nádrže dovedou krásnými lesy až k Padrťským rybníkům. My jsme se pohybovali na Rokycansku, takže jsme sem dorazili přes Mirošov a obec Trokavec. Všeobecně se dá říci, že nás nečekají žádné dramatické krpály, ale spíše dlouhá, táhlá stoupání, což ve vedru nemívá na morálku mužstva nejlepší vliv. Brdy zkrátka nejsou Polabí a dostatečná zásoba tekutin je nutná.
Odměnou je nám pohled na hladinu Padrťských rybníků. Z informační tabule na hrázi se dozvídáme, že území, na němž tyto rybníky vznikly, bývalo hranicí dvou panství. Od poloviny 16. století měly oba tyto správní celky jediného majitele, a to Floriana Gryspeka z Gryspachu (vysokého úředníka a oblíbence krále Ferdinanda I.). Florian byl bohatý šlechtic a dobrý hospodář, takže to byl s největší pravděpodobností právě on, kdo zadal podnět k jejich stavbě. Existují tedy více než 4 století. Místo pro jejich vybudování bylo vybráno nejspíše proto, že se zde vyskytovala rašelinná jezírka.
Vzhledem ke své poloze a okolním lesům jsou Padrťské rybníky jedny z nejčistších v Čechách. Jejich okolí je vyhlášenou přírodní rezervací s nádhernou přírodou. Můžete tu zahlédnout jelena evropského, volavky, čápy, kormorány či různé dravce včetně orlovce říčního, jehož křídla mají rozpětí 150 až 170 cm.
Rybníky jsou dva - Dolejší a Hořejší, rozdělené hrází, po níž vede cesta. Jsou nejvýše položenými hospodářskými rybníky ve středních Čechách. Ve dvouletých cyklech zde probíhá výlov, průměrně 40-50 tun, především kapra. Dnes už v terénu téměř nepoznáme, že v těchto místech bývalo pěkně živo. Vesnice pod hrází Dolejšího rybníka vznikla zhruba ve druhé polovině 16. století. Její výraznější rozvoj nastává ve stoletích následujících v souvislosti s rozvojem železářství.
Železná ruda se na Podbrdsku dobývala a zpracovávala již v pradávných dobách, ale zlatý věk železářství zde probíhal v 18. století, kdy tento kraj představoval hlavní železářskou oblast Čech. V Padrti tak v roce 1753 dýmá vysoká pec, jsou tu čtyři hutě a níže na potoce buší pět hamrů. Kolem nich byly postaveny dělnické domky. Pec vyhasla roku 1817, poslední hamr dobušil v roce 1867. V té době zde žilo přes 600 obyvatel.
Za první republiky se obec Padrť stala rekreačním místem, na letní byty sem jezdívaly významné osobnosti, např. herec Eduard Vojan, básníci Karel Toman a Vladimír Holan a další. Na březích rybníka byly pořádány skautské tábory. V roce 1927 vznikla v Brdech dělostřelecká střelnice, která byla za okupace rozšířena směrem k Padrti, takže část obyvatel musela odejít. Definitivní ortel nad obcí, stejně jako nad dalšími vesnicemi v nitru zdejšího pohoří, byl vyřčen v roce 1952. Obyvatelé byli vystěhováni, vesnice srovnány se zemí.
Pokud se o kraji a jeho historii chcete dozvědět více, doporučuji knihu Jana Čáky Střední Brdy - krajina neznámá, odkud jsem čerpala některé z uvedených informací. Jak to u vojenských prostor bývá, oblast byla po dlouhá desetiletí veřejnosti nepřístupná; na druhé straně tu právě proto můžeme nalézt partie zcela nenarušené přírody. Po zrušení Vojenského újezdu Brdy (viz článek Třemošná) bychom měli udělat všechno pro to, aby krásy zdejší přírody zůstaly zachovány.
Pokud mám možnost, ráda zalistuji i ve starých turistických průvodcích. V tom z roku 1931 se o Brdech píše: „ ...je tu svěží, čistý vzduch, nepokažený kouřem a škodlivými výpary, prosycený neporušenou vůní lesů a je zde zaručeně vždy klid, hluboký klid, jaký se jinde sotva najde.“ Budeme moci vnímat tento kraj stejně i my, turisté jednadvacátého století?
Doporučená mapa: Shocart č. 17 - Brdy, Příbramsko, Rokycansko
IKE - čtenářka
ChytráŽena.cz