Vojtíšek neposeda

Jmenuji se Sárinka a právě v neděli mi bylo 5 let. Maminka i babička říkají, že ten čas velmi rychle běží a než se nadějeme, budou mě doprovázet do školy. Když jsem přišla na svět, byl v rodině pejsek, tenkrát už skoro senior, Miky. Měl mě moc rád, hlavně proto, že ze mě neustále padaly drobečky… Ale i já milovala jeho krásně splývavou srst, přítulnou povahu. Maminka slíbila, že až povyrostu, pořídíme si nějakého malého tvorečka, o kterého budu moci s její pomocí pečovat.

O loňských narozkách mě čekalo překvapení. Uprostřed obýváku trůnila nějaká hranatá kupa přikrytá ubrusem. Po gratulaci jsem slavnostně zakuklený dárek odhalila. Byla to klec a v ní nic… tedy prozatím jsem neviděla žádného obyvatele. Nakonec se rozhodl, že se přece jen ukáže, když mám ty narozeniny. Byl droboučký, byla to křeččí holka a dostala jméno Eliška. Očička jako korálky, jemný béžový kožíšek, hned jsem si ji zamilovala. A to jsem ještě nevěděla, že tvoreček je také vtipný a že převezl nejen původní majitele, ale také všechny členy naší rodiny. Rodiče totiž asi za 2 týdny přišli na to, že Eliška se pěkně maskovala, protože to je čistokrevný křeččí kluk. Jméno jsem vybírala já, a tak dnes klec obývá můj největší zvířecí kamarád Vojtíšek. Značně povyrostl, jen ta korálkově černá očka zůstávají stejná.

Občas chodíváme k babičce, a tak vždy hlídám, aby měl můj kamarád dostatek vody a zrní, než se vrátíme. Také už byl u babičky „na dovolené“, protože u nás v bytě se měnila plastová okna. Byl tam průvan a nepohoda, tak jsme se všichni na čas přestěhovali k babičce. Myslím si, že si i Vojtíšek zvykl. Babička jej chválila, že nekouše a je způsobný. Ale já vím své. Můj prstík je měkký a tenký, projde lehce mříží, a tak si na tom mém prstíku Vojtíšek pěkně zgustne. Babička má hrubší prst, ten špruslí neprojde, a tak jí ho vypečený křeček jen očichá. V době, kdy jsme byli na návštěvě u babičky, jsme se rozhodly, že Vojtíškovi vyčistíme klec, než se maminka vrátí z práce. Dnes už vím, že to nebyl ten nejlepší nápad, ale snaha byla, no ne? V koupelně jsme si připravily vše potřebné a Vojtu jsme daly do prázdného lavoru, aby neutekl. Vše probíhalo podle plánu, až do doby, než jsem zakopla o klec na zemi a umyvadlo se převrátilo. Do Vojty jako když střelí, v tu ránu byl pod regálem v koupelně. Co teď? Babička mu na zem dala návnady v podobě mrkvičky, zrníček, ale ten filuta věděl, že když ukáže čumáček, půjde „za mříže“. Umím si představit, jak mu ta svoboda zachutnala. Do odpoledne se zběh neukázal a my se rozhodly, že mamince nic neřekneme a v hledání budeme pokračovat na druhý den.

Maminka se naštěstí večer nevyptávala a my schválně zavedly řeč na jiná témata. Večer jsme ulehly. Zdály se mi podivné sny o maxi křečkovi a také jsem slyšela nějaký povyk, ale naštěstí jsem vše zaspala. Ráno u snídaně se maminka ptala, jak se vede křečkovi. Musely jsme s pravdou ven. A v tu chvíli nás zavedla máma ke kleci. Vojta seděl v rohu a ohlodával semínkovou tyčinku. Asi mu na vandru vyhládlo. Maminka se v noci probudila, zdálo se jí, že ji něco kouše do ucha a funí. Jaký to musel být pro ni šok, když její ruka „našátrala“ hebkou živou kuličku. Opatrně jej přenesla do klece a pořádně zavřela. Ani nás neprobudila a čekala, co si budeme ráno vymýšlet... A tak skončila Vojtíškova anabáze. Naštěstí vše dobře dopadlo, jen my dvě s babičkou máme přísný zákaz pouštět bez dozoru Vojtu na špacír. Vojta byl účasten i mých letošních narozenin, byly hezky hlučné a kamarádům se ten můj malý útěkář moc líbil. Pozoroval cvrkot korálkovýma očima a do domečku se mu vůbec nechtělo. Z toho vyplývá, že i křečci jsou společenští tvorové a rádi se baví. V létě si jej budu brát i na výlet, už jsem dostala od babičky zavírací košíček, abych jej mohla bezpečně přenášet či převážet.

Neposedný Vojtíšek mi předvádí, že není jen tak obyčejný líný tvor bez kapky fantazie, ale že si s ním můžeme užít legraci i dobrodružství…

Bertice - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete