Moje mamka na radu jedné známe ovšem navštívila Teplickou ortopedii, kde byl nějaký pan profesor Zahradníček a zabýval se právě touto diagnózou. Po celkovém vyšetření a RTG přišel na příčinu a našel řešení. V kloubové jamce jsem totiž měla nějaký rosol, který odmítal a vyhazoval ven kloubovou hlavici a tím, že jsem byla v tom strojku a kyčel byl dáván zpět násilím - začal kloub degenerovat. Bylo mi 2,5 roku a jediná možnost byla zaexperimentovat a vyčistit kloubní jamku a obrousit hlavici kyčelního kloubu. Šlo se do toho a úspěšně. Noha mi zůstala. Sice s tím, že mi nezůstalo žádné vazivo a ani se neobnovovalo a tím postupně docházelo, že kloub lety a náporem úplně zdegeneroval. Porodila jsem krásné a zdravé tři děti a normální cestou. Ve 28 letech se začaly objevovat první bolesti a krátila se mi noha. Lékař, u kterého jsem byla v léčbě, na můj případ přizval pana prof. doc. Bartoníčka z Prahy a ten se mě ujal. Velice ho zajímal můj stav a navíc jsem měla i rtg z roku 1966 a pozdějších - tudíž zdr. dokumentace připravená k práci pana profesora. Pan profesor se specifikuje právě na TEP a operuje i v cizině. Když mi bylo 31 let a bolest byla už nesnesitelná a chůze skoro nemožná - verdikt zněl "musíme vyměnit kloub". Operace proběhla úspěšně a já byla šťastná, že nemám bolesti. Je pravdou, že v roce 1987 RHB byly ještě zdlouhavé (rok jsem byla o fr. holích s postupným zatěžováním kyčle), ale stálo to za to. Po 10 letech jsem se dozvěděla, že má totálka je experiment dovezená z Ameriky a že je vše vynikající. A také je, chodím - sice na krátké vzdálenosti bez opory a delší chůze se neobejde bez holí. Bolesti se také občas objeví, ale je to podle zátěže a to je úplně normální.
Píše se rok 2012 ( je mi 46 let) a má TEPKA slouží ještě lépe než původní kloub a zatím reoperace není nutná. Čeká mě operace na druhé kyčli (také TEP), ale nebojím se. Už vím, co mě čeká a že bude opět vše v pořádku. Svým článkem či příběhem jsem jen chtěla povzbudit všechny, aby se nebáli a pokud je to nutné - šli do toho. Na bolest, která je cca 2 dny po operaci, se strašně rychle zapomene a když člověk má v sobě vůli, optimismus a chuť opět normálně chodit a být bez bolestí, ať nad ničím nepřemýšlí a nenechá se strašit. Dnes je medicína na úplně jiné úrovni než v roce 1966 a tak všem, koho to čeká a nebo má příbuzného s tímto problém - držím palce.
Sylva - čtenářka
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz