Vše zlé je k něčemu dobré

Zlomit si obě ruce najednou, to by nemohl být nikdo jiný, než právě já. Ale začnu od začátku.

Vypravila jsem se na houby. Všude kolem se píše a mluví o tom, že jich je letos až příliš, tak jsem také chtěla zkusit štěstí a ve volném dni jsem se vypravila do nedalekého lesa. Šla jsem sama, společnost mi dělala jen naše fenka Baruška. A skutečně! Křemenáče, kozáky, hřiby smrkové a další jako by mi někdo stavěl do cesty. Měla jsem plný košík. „Tak, Baruško, půjdeme už domů,“ vyzvala jsem psa, kterého zaujal kus klacku před námi.

Jak jsem se chtěla větvi vyhnout, Bára mi skočila do cesty a já ve snaze jí neublížit jsem se klaněla k zemi. Stála jsem ale na kraji příkrého srázu. Můj dopad neskončil na ploché zemi, kutálela jsem se ze srázu dolů. Cestou dolů mi problesklo hlavou, že mám stále u sebe koš plný hub, a tak jsem se snažila ruce s košíkem zvednout vysoko nad hlavu.

Při kotrmelcích jsem si je ovšem zlomila, jednu v zápěstí a druhou v lokti. Vystrašená Bára utekla a já ležela na dně rokle, mimo rukou mě také bolela hlava a žebra, která jsem si při pádu narazila. S nemohoucíma rukama byl problém zavolat si pomoc. Telefon jsem sice měla v kapse, nepodařilo se mi ale k němu dostat. A tak jsem jen křičela o pomoc. V tu chvíli v okolí nikdo nebyl. Žiji s dětmi sama, protože jejich otec před pár lety zemřel. Dcera navíc byla na stáži v zahraničí a syn v zaměstnání. Bylo zhruba poledne, možná o něco později, v té situaci jsem neuměla rozpoznat čas. Ležela jsem na dně rokle, neuměla jsem se sama ani postavit.

Z rokle mě vysvobodil pozdě odpoledne až můj syn. Když přišel domů, našel naši fenu, jak se vystrašeně choulí u prahu našeho domu. „Kde máš paničku?“ ptal se pejska. Bára kupodivu pochopila, co se po ní chce, a dovedla syna až ke mně. Chvála bohu, že jsem ji s sebou měla. Přestože, nebýt Báry, možná bych ani nezakopnula.

Na pohotovosti mě ošetřili a dali mi obě ruce do sádry. „Jak budu takto žít?,“ zajímalo mě, když jsem viděla svá bílá klepeta. To jsem ještě netušila, co všechno obě zlomené ruce obnáší. Zkuste si například utřít zadnici. Nakonec jsem se snažila nejíst, abych nepotřebovala toaletu, a musela jsem si vystačit sprchou. Jak jinak to řešit? Dcera stále nebyla doma a u syna mi stačilo, že mě musí krmit. Jasně, časem jsem se pahýlky naučila pár nezbytností dělat, nic jiného mi ani nezbývalo. Přece nebudu chtít, aby si vzal kvůli mně dovolenou?

„Mám si ji vzít?“ zeptal se nakonec syn. Považovala jsem to ale za řečnickou otázku. Byl rád, že má práci, zrovna se u nich propouštělo. A tak jsem se svou sádrovou zátěží byla většinu dne sama. Musela jsem nakoupit a udělat doma nezbytné věci. Ocenila jsem platební kartu i slušnost lidí kolem, kteří mi kartu zavěšenou na krku (jak jinak ji používat?) neodcizili. Byl to těžký měsíc.

Zhruba týden po svém úrazu jsem potkala dávného kamaráda. „Ty ale vypadáš,“ zhodnotil upřímně. Zpočátku jsem netušila, zda jeho poznámka míří pouze na má sádrová klepítka, nebo se mu nelíbím i jinak. „Myslím ty ruce. Co jsi dělala?“ dodal. Zhruba jsem mu popsala, co se stalo.

Michala jsem neviděla asi tři roky. Právě před touto dobou se o mě ucházel. Nebyla jsem ale po smrti manžela ještě připravena mít další vztah, a tak jsme se po pár společných setkáních přestali vídat. „Nechceš s něčím pomoct?“ zeptal se.

„To víš, že mi ruce chybí. Jsem ale ve stavu, kdy se ani pořádně neobleču,“ odpověděla jsem. „No tak to by mi vadilo nejméně,“ usmál se Michal.

Nakonec jsem přece jen jeho služby využila. Společně jsme pak spolu vařili guláš, přesadili kytku v květináči a dokonce nachystali věci na mé nadcházející narozeniny. Původně jsem chtěla oslavu odložit. Když mi ale Michal nabídl svou pomoc, využila jsem ji a termín nerušila. Samozřejmě, Michal jako hlavní pomocník na oslavě nesměl chybět.

Dnes už mám ručičky opět v pořádku. S Michalem se ale vídám dál. Zjistili jsme totiž, že nám to společně klape, rozumíme si a přítomnost toho druhého dělá mně i Michalovi dobře. Je to rok, co je z nás pár. A tak musím přiznat, že vše zlé je nakonec i v něčem dobré. Alespoň v tomto případě.

Smisekzluk - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete