Všechno je špatně

Minulý týden jsem se opět hrozně pohádala s přítelem a tentokrát jsem mu už opravdu sbalila všechny věci a rozešla jsem se s ním, i přesto, že jsem věděla, že to sama nezvládnu. Být sama s dítětem není nic moc a ještě k tomu jsem věděla, že nebudu mít ani na nájem. Přesto jsem to udělala. Mám kamarádku, která byla ve špatné situaci a své děti měla v dětském centru na Kladně, protože přišla díky svému ex příteli o střechu nad hlavou.

Byly tam asi 4 měsíce a já jsem jí chtěla pomoct, protože z toho byla špatná, nevěděla, co má dělat a nebyl nikdo, kdo by jí pomohl. Já byla jediná, které nebylo jedno, kde ty děti žijí a taky jsem nechtěla, aby byly bez mámy. Nabídla jsem jí, že si ji k sobě i s dětmi vezmu, že budeme platit napůl nájem a že se budeme mít dobře. První zvrat nastal, když jsme se poprvé pohádaly. Ona je celkem líná a když má něco dělat, raději řekne, že to neumí nebo že jí to nejde. Mě tohle opravdu vytáčí, takže jsem se s ní pohádala, chvíli jsme se nebavily a pak jsme se zase usmířily, to asi každý z vás zná, občas se prostě lidi neshodnou, no.

Ale ty další dny jsem si začala všímat toho, jak se chová i ke svým dětem a je mi z toho opravdu ouzko. Děti má dvě a dá se říct, že se věnuje jenom tomu staršímu, i když to není žádná sláva. To druhé dítě nechtěla a teď si to na něm asi nejspíš vylévá. Je pořád nervozní a pořád na něj křičí. Jo, jasně, děti někdy zlobí a někdy je také potřeba zvýšit hlas, ale to, co předvádí ona se nedá pochopit. Malý za ní přijde a ona hned na něj začne doslova řvát, ať jí dá pokoj a ať si jde hrát. Podotýkám, že mu jsou 2 roky :(  Ještě jsem ji neviděla, že by si k němu sedla a třeba si s ním povídala nebo nějak hrála.

Ten starší syn je moc šikovný, je mu 6 let, umí počítat, umí barvy, je to  chytré dítě a hlavně je hrozně milý a hodný. Proč se jednomu dítěti věnuje a na toho druhého takhle kašle? Nevím, každopádně jsem se s ní opět ostře pohádala a ještě jsem byla nakonec špatná já, že se nemám plést do jejích dětí a do její (ne)výchovy. Dokonce mi zakázala, abych jim večer před spaním přečetla pohádku. Asi to nemohla unést, že se jim věnuju víc než ona, jinak si to nedokážu vysvětlit. Další věc, která mě mrzí a zároveň štve je to, že svým dětem ani  neuvaří a nacpe je sušenkama, čokoládou a bonbonama. Kdybych neuvařila já, ty děti by snad ani nic nejedly.
 
Já jsem si uvědomila, že jsem udělala obrovskou hloupost a taky to, že svého přítele (teď už bývalého) stále pořád miluju a že bez něj nedokážu a ani vlastně nechci žít... Jo, hádali jsme se spolu, ale vždycky jsem věděla, že to bude zase dobrý a že tady bude vždycky pro mě.
Myslela jsem si, že mi bez něj bude líp a že se o sebe dokážu postarat sama, ale nejde mi to. Jsem na tom ještě hůř než předtím, když tady ještě s námi bydlel. Taky mi to otevřelo oči a já si uvědomila svoje chyby, na kterých bych chtěla začít pracovat a postupně je odstranit, jen si nejsem jistá, jestli by byl ochotný se ke mně vůbec ještě vrátit a zda by takový slepovaný vztah měl šanci...

Dětí kamarádky je mi opravdu moc líto, že mají takovou mámu, ale nechci nikomu pomáhat, když si toho neváží. Chtěla jsem pomoct, ale nakonec jsem dopadla takhle. Přišla jsem o partnera, kterýho pořád miluju, přišla jsem o veškeré soukromí a navíc jako bonus se musím dívat na úžasnou matku, která se nestará o svoje děti. Jak se říká za dobrotu na žebrotu. Nevím, co bude dál, moc bych si přála vrátit čas, kdy byl přítel ještě se mnou, ale vím, že už je to asi všechno úplně ztracený. :(  Já nechápu, že jsou na světě takové matky a strašně mě to mrzí, znám ji od první třídy a v životě jsme se takhle nehádaly a ani jsem si nemyslela, že se takhle dokáže chovat ke svým dětem.

Teď se pokusím získat přítele zpátky, dát tomu druhou šanci a jsem ochotná se změnit. Jsem taky ochotná kamarádce přenechat byt a přestěhovat se do jiného bytu a začít od znova. A kamarádka? Ať se stará, jsou to její děti a její život, přeci nejsem povinná jí pomáhat na úkor svého zdraví a mého vlastního života. Její děti opravdu lituju, ale víc pro ně udělat nemůžu, bohužel :(