Brzy po novém roce nám zavolal náš kamarád z Liptovského Mikuláše a ptal se, jestli s námi může počítat i na letošní společnou dovolenou s partou bývalých manželových kolegů z práce a jejich manželek. Protože jsme v této sestavě prožili už nejednu dovolenou a vždy jsme byli velmi spokojeni, bez váhání jsme svou účast potvrdili.
Od toho dne jsem se těšila, že se spolu opět setkáme a jak nám bude zase veselo.
Termín dovolené se blížil pomaleji, než bych si přála, ale přece jenom k ní bylo den za dnem blíže.
Zhruba v polovině února jsme se dozvěděli, že kamarád, který všechno zařizoval, má vážné zdravotní problémy a bude se muset podrobit operaci srdce. Zpráva nás zaskočila, jelikož si nikdy na nic nestěžoval, ale nedalo se nic dělat. Jen držet palce, aby se zákrok podařil bez komplikací i za tu cenu, že tentokrát on ani jeho manželka s námi nepojedou.
Nadešel den „D“ a 10. března kamarádovi v nemocnici v Banské Bystrici udělali 5násobný bypass. Operace proběhla dobře a pacienta brzy propustili do domácího ošetřování, kde o něj vzorně pečovala jeho manželka. Možná i to přispělo k tomu, že se cítil natolik dobře, že s námi nakonec na plánovanou dovolenou mohl jet.
Bohužel jiný z manželských párů se nemohl kvůli problémům manžela dovolené zúčastnit.
Partu ale doplnili noví dva členové - bývalý manželův šéf s manželkou. Pána jsme všichni znali, ale manželku ne, tudíž jsme byli zvědaví, zda mezi nás zapadnou.
A tak jsme se 16. května v počtu 12 osob (šest manželských párů) sešli v hotelu v Tatranských Zruboch a vítání a objímání nemělo konce.
Všichni jsme byli v příjemném šoku, jak dobře náš marod vypadá a kdyby nám neukázal zahojenou jizvu na hrudníku, snad bychom ani nevěřili, že nedávno podstoupil tak těžký zákrok.
V minulosti jsme s touto partou podnikali túry na různé tatranské chaty, ale vzhledem k tomu, že nám všem roky přibývají a síly ubývají a i s ohledem na rekonvalescenta a nejstarší členy (manželé ve věku 80 a 75 let), jsme si naplánovali jen procházky v krásné tatranské přírodě.
V den příjezdu - v pondělí, bylo oblačno a tatranské štíty se nám skrývaly v mracích.
Proto jsme v úterý vyrazili jen na výlet ke Štrbskému plesu s tím, že si ho obejdeme, zajdeme ke skokanským můstkům a na oběd se vrátíme do hotelu.
Počasí však bylo proti a hned při vystoupení z TEŽ - ky (Tatranská elektrická železnice) nás na Štrbském plese přivítala sněhová vichřice, která nás zahnala do nejbližší cukrárny. Dlouho jsme však sedět nevydrželi a sníh - nesníh alespoň k můstkům jsme zašli.
Po obědě sněžit přestalo a protože sníh se v nižších polohách držel jen na trávě, udělali jsme si vycházku do Starého Smokovce.
Ve středu dopoledne jsme jeli do Tatranské Lomnice, kde jsme navštívili botanickou zahradu a arboretum. Tady lze vidět na ploše 3,2 hektarů 270 druhů vysokohorských rostlin, bylin a dřevin a některé z nich je možné si i koupit, buď jako malé sazeničky nebo semínka.
Chtěla jsem si vychutnat pohled na Lomničák, který je mým oblíbeným štítem, ale kopce se nám stále schovávaly v mlze.
Po obědě jsme znovu vyrazili do Starého Smokovce, tentokrát si nabrat minerální vodu k prameni Smokovecká kyselka.
Ve čtvrtek jsme dva manželské páry jeli na výlet do Noweho Targu do Polska, ostatní měli oddychový den v podobě gaučinku a ležinku, případně se nechali rozmazlovat, jelikož v ceně dovolené měl každý z nás jednu léčebnou proceduru a kdo chtěl, mohl si přikoupit další.
Pátek jsme už zase trávili celá skupina společně a zajeli jsme do Popradu. V místní čokoládovně jsme si pochutnali na horké čokoládě (já miluji s chili a šlehačkou) a prošli jsme se po městě.
Počasí se den po dni lepšilo, i teplota stoupala a tak jsme v sobotu vyjeli lanovkou na Skalnaté pleso, obešli jsme ho po naučné stezce a potom jsme si zašli do Skalnaté chaty na výborný bylinkový čajík.
Na poslední den - neděli - jsme si naplánovali už tradiční minitúru k Rajnerce.
V prostorách pozemní lanovkové dráhy nás zaujal oznam, že právě v tento den se tam koná Májové poledne s Goralskou muzikou a křtem knihy „Tatry, nosiči a jiné živly“, spojený s autogramiádou a prodejem zmíněné knihy. Knížku jsem koupila manželovi k Vánocům a kromě podpisu autora, který připojil i osobní věnování, jsem ji dala podepsat i p. Petrasovi.
Nálada na chatě byla skvělá, s muzikou jsme si i zazpívali a přišla i už zdomácnělá liška, která vůbec není plachá, hezky pózuje při focení a se kterou se pan chatař dělí i o jídlo.
Překvapení přišlo cestou dolů, když se z předposledního vagónu pozemní lanovky ozvala hra na harmoniku a housle výše zmíněné Goralské muziky. Dlouho jsme nepřemýšleli a cestu do Starého Smokovce jsme absolvovali jako ještě nikdy předtím - se zpěvem, co zaujalo i zahraniční návštěvníky.
Musím říci, že hezčí závěr dovolené jsme si snad ani nemohli přát.
V pondělí jsme se už jen nasnídali, zabalili zavazadla, rozloučili s kamarády a vydali se na cestu domů.
Týden uběhl jako voda, Tatry se s námi rozloučily modrou oblohou, sníh už zůstal jen ve vysokých polohách a my jsme si slíbili, že příští rok strávíme dovolenou opět společně, tentokrát doufám v plné sestavě i s novými členy, kteří, i když ještě s námi nebyli tak sehraní jak staří členové, zapadli mezi nás výborně.
Dada274 - čtenářka
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz