FELIX HOLZMANN 100!

Ke stému výročí narození legendy české zábavy Felixe Holzmanna vydal Supraphon v pátek 11. června 2021 čtyřapůlhodinový komplet známých i méně známých scének a skečů příznačně pojmenovaný Šprechty v plném počtu. V letošním roce si vydavatelství Supraphon rovněž připomíná několik výročí v rámci spolupráce s tímto nezapomenutelným komikem: právě uplynulo 45 let od vydání jeho první magnetofonové kazety, 30 let od vydání oblíbeného LP Humoriády Felixe Holzmanna. Koncem června to bude 20 let, kdy si Felix Holzmann osobně převzal Platinovou desku Supraphonu za úspěšný prodej svých nahrávek – úplně první vyšla na vinylové desce již v roce 1965.

Felix Holzmann bezpochyby patří k legendám české zábavy a jeho scénky budou bavit ještě další generace diváků a posluchačů. Postavičku nechápavého mužíka ve zmačkaném baloňáku, s tralaláčkem na hlavě a příliš velkými kulatými brýlemi znali diváci hlavně díky častému účinkování v televizních a rozhlasových zábavných pořadech. Zlatou érou byla pro Felixe Holzmanna především 70. a 80. léta, kdy se pravidelně objevoval v televizních Silvestrech či v oblíbeném Televarieté a jezdil s estrádním pořadem po celé republice; dobře ho znalo i publikum ve východním Německu. Holzmannův humor byl sice postaven na jednoduchém principu, vždy ale spolehlivě zabíral.

V kompletu nahrávek Šprechty v plném počtu nemůže chybět populární scénka Včera, dnes a zítra, v níž humor Felixe Holzmanna násobí komika Ivy Janžurové, která u příležitosti stého výročí zavzpomínala: „Felix Holzmann mě zaujal jako mimořádný klaun a jeho styl humoru mě moc bavil a vůbec jsem nepomyslela na to, že bych s ním někdy mohla vystupovat. Věděla jsem, že si své partnery vybírá opatrně – víceméně mezi neherci, jako by se bál, aby nějaký snaživý herecký projev nenarušil jemnost jeho humoru. Do jeho osobnosti nebylo lehké proniknout, ani jsem se o to nepokoušela, už jsem věděla, že ten, kdo vám otvírá svou duši, ukáže jen to, jak touží před vámi vypadat, a k pravdě bývá často ještě dál, než sami odhadujeme, než si představujeme. Felix mi krátce vysvětlil, co mám a co nemám hrát, ale to, na co se ode mne konkrétně spoléhal, jsem přesně nevěděla. A nebyla jsem proto zatížená rancem zodpovědnosti! Takže, pouhá radost. Vybral jste si mě, tak jsem tady. Jedna zkouška a šup před živé publikum a kamery. Když si mě pak vybral do druhé scénky, to byla známka, že byl spokojený s tou první! Hrát vedle něj mi přišlo snadné, vyzařoval jako partner svůdné vzdušné pokyny: následuj mě a nesnaž se vyniknout víc, než že budeš vědět, že jsme tu dva a hněteme jedno těsto! Bylo mi ctí obstát, vážila jsem si jeho jedinečnosti. Na třetí nabídku jsme nenalezli společný čas a já lehce, i když s lítostí, slibovala sobě i jemu, že nevadí, že příště! No – a on nám najednou zmizel a je tu po něm nenaplněný teskný prostor!“