Výlet do Nicosie a do pohoří Troodos

Tento článek bude o Kypru, o krásném ostrově ve Středomoří. Poprvé jsem tento ostrov navštívila v dubnu 2011. Tehdy jsme tam, konkrétně v Paphosu, strávili s babičkou a tehdy ročním synem pouhý týden, a nestihli jsme navštívit téměř nic.
Letos v polovině září jsem se na svůj milovaný Kypr opět vrátila, tentokrát na celých 12 dní. Rozhodli jsme se, že poznáme i opačnou stranu ostrova, vybrali jsme si letovisko Protaras na východním pobřeží ostrova. A také nás letělo o jednoho víc, než před rokem a půl, kromě nyní 2,5letého Daníka s námi letěl i jeho 8měsíční bráška Matyášek. Celá dovolená byla moc fajn, a ráda bych se podrobněji rozepsala o výletu do hlavního města ostrova, do Nicosie. Je to jediné hlavní město na světě, které je rozděleno mezi dva státy, a to již od roku 1974. Jižní část města, která má cca 200000 obyvatel, patří Řecku, severní část města, s asi 80000 obyvateli, patří Turecku, stejně jako většina severní části Kypru. No, patří, ono je to trochu složitější. Republiku, kterou vyhlásili Turci na okupované části ( 39 procent území ostrova), uznávají jen oni sami, žádný jiný stát na světě tuto republiku oficiálně neuznává.
A kdo má v pase razítko z turecké části, stává se nežádoucí na jižním Kypru, i v samotném Řecku. Proto při přechodu hranic z jižní části do severní, vyplňují turisté vstupní lístečky, kam ono razítko dostanou. Většina turistů hranice přechází jen na chvíli, a právě v Nicosii, stejně jako my. Hraniční přechod se nachází na hlavní třídě Ledra Street. Celý hraniční přechod na mě působil poněkud bizarně, až absurdně. Představte si to: Jdete takovou normální evropskou uličkou, nikterak širokou, přirovnala bych to ke klasické pěší zóně v jakémkoliv městě u nás. Ta se po několika stech metrech zúží, ovšem stále míjíte obchody. A najednou před vámi státní hranice. Na každé straně ulice je taková větší bouda s několika okénky, na jedné straně sedí řečtí celníci, na druhé turečtí. Vyplníte papírek, ukážete pasy, a jdete dál. A najednou jste v typické turecké ulici, všude okolo stánky s oblečením, lidé popíjející čaj, jen tak, venku, na židlích, celé rodiny. Po pár desítkách metrech narazíte na mešitu. Tu si prohlédnete, projdete pár obchodů, a vydáte se zpět k hranici, zpět do Evropy. Ukážete vstupní papírek, pas, a jste zpátky v jižní Nicosii, v Řecké části, v Evropě. My jsme konkrétně v Turecké části strávili asi 15 minut. Jak absurdní.