Výlet na poutní místo Lomec

Nádherné počasí nás s přáteli dovedlo k úvaze, že je škoda trávit dny doma, ale chtělo by to vyrazit na nějaký výlet. Padnul návrh na Lomec, kde ještě nikdo z nás nebyl, ale už jsme o tomto kouzelném místě hodně slyšeli. Od návrhu nebylo daleko k činům, a hned příští sobotu jsme vyrazili. Jeli jsme okolo královského města Písku, ale jeho prohlídku jsme nechali na jindy, pak se objevil Protivín s jeho pivovarem. To vzbudilo u mužské části osazenstva návrhy, že bychom tu případně mohli zakotvit, ale nás žen bylo víc a tak jsme jim tuto hloupost rázně zatrhly. Ještě nás napadlo, že by tu měla být krokodýlí farma, podle informací v médiích. Ale to jsme také odložili na příště, protože se do těchto míst určitě ještě vrátíme.

Zkrátka jižní Čechy jsou naše srdeční záležitost. Pak už byly na obzoru Vodňany a dál jsme pokračovali malebnou jihočeskou krajinou přes Lhenice a Chelčice. Tomuto kraji se také říká zahrada jižních Čech, protože se zde vždy ve velkém pěstovalo ovoce. Jsou zde svahy otočené k jihu a tam se všemu daří. I tomu napovídají místní názvy, např. kousek od Lhenic je vesnička Třešňový Újezdec. S potěšením jsme sledovali obnovené ovocné sady s jabloněmi, třešněmi, dokonce i s rybízem.Třeba se naše ovocnářství znovu dostane do popředí a nebudeme se v obchodech setkávat jen s ovocem z ciziny. V Chelčicích jsme se rozmýšleli, že vystoupíme z auta a zbytek cesty /asi 5 km/ dojdeme alejí, která vede až k Lomci.                                             

Ale pohodlnost zvítězila - i když jsme toho potom trochu litovali, protože by to byla určitě nádherná procházka. Takže jsme dál pokračovali autem. Jeli jsme příjemným lesem a vyhlíželi cíl naší cesty. Protože takováto místa jsou většinou na kopci, pozorovali jsme obzor, ale stále nic. A pak jsme najednou zahlédli baňatou věž kostelíčka. Místo je ukryté v lesích a je vidět až z bezprostřední blízkosti. Takže už jen pár kroků z parkoviště a jsme u něj.

Poutní kostel Jména Panny Marie je významná barokní stavba. Je to krásný malý kostelík, proto se k němu nehodí jeho pravé jméno Lomec, ale říká se mu zdrobněle Lomeček. Hlavní oltář není v čele, jak bývá zvykem, ale přesně uprostřed stavby. Vypadá jako volně stojící baldachýn přehozený přes čtyři točené sloupy, které jsou jakoby ovinuty vinnou révou. Říká se, že je podobný oltáři chrámu sv. Petra v Římě a je na tom hodně pravdy. Bohužel zrovna probíhala mše a je zákaz focení uvnitř, tak jsme si oltář jen vryli do paměti. Venku je i oltář pod širým nebem pro venkovní bohoslužby. Na něj navazuje tzv. meditační zahrada, s lavičkami pro posezení a zamyšlení, s květinovými koutky a různými sochařskými artefakty. Nad ní se klenou dvě nádherné staré lípy, jedna z nich je údajně z roku 1750 a říká se jí Lípa naděje. Naproti kostelu je bývalý lovecký zámeček, kde je sídlo farního úřadu a zároveň klášter Kongregace šedých sester, které se starají o celý areál.

Ještě jsme si prošli křížovou cestu, která vede opět upraveným lesem k lesnímu hřbitovu, kde jsou pochovány řádové sestry. Usoudili jsme, že i nám se na tomto příjemném místě hezky leželo. Kousek dále v lese jsou zbytky lomu, kde se těžil kámen pro potřebu místních a zároveň pro stavbu kostela. Až doma jsme zjistili, že by měly být v lese i zbytky mohyl z 8. a 9. století - ty nás nějak nenapadlo hledat, byli jsme zkrátka špatně připraveni. Alespoň je důvod se znova na toto místo vrátit. Lomec je i důležitou křižovatkou cyklotras, dá se odtud pokračovat na různé strany. Celý malý areál je prodchnutý zvláštní atmosférou, kterou pociťují i nevěřící. Odjížděli jsme ztišeni a okouzleni, a domlouvali jsme se na další výlet, vždyť v naší zemičce je tolik míst, která jsme ještě neviděli.