Lidé mi často říkají: „Ty se máš, ty jezdíš daleko, k moři, po světě. My na to nemáme peníze, ani čas.“ A tak je chci, právě ty chudé, bez času, přesvědčit o tom, že krásný výlet lze zažít i u nás za humny. A za pár korun, a to doslova!

Vydal jsem se na výlet z parku Sanatoria v Jablunkově. Ne, že bych tam byl na léčení. Zavítal jsem tam na návštěvu a byl mile překvapen tím, jak park vypadá. Léčebna slouží dospělým plicním pacientům a park je chloubou celého zařízení. Jeho původní rozloha (v roce 1924) činila 5,2 hektaru. Do konce roku 1929 se park nákupy a výměnami rozrostl na 14,4 ha.  Plocha parku jablunkovského sanatoria dosáhla v roce 1936 více než 36 ha. Na deset kilometrů cestiček a šlapáků vybízelo pacienty k procházkám. 

Výsadba dřevin kulminovala v roce 1937, jak dosvědčuje na zvelebení parku věnována suma 162 233 Kč. Parková sbírka jablunkovského sanatoria patřila již k nejbohatším a nejlépe vedeným na celé Moravě. Byla rozvinutá intenzivní spolupráce s v té době špičkovými zahradami – např. Dendrologickou společnosti Průhonice, Vysokou školou zemědělskou v Brně či školkami Mlýňany (dnes arboretum Ústavu dendrobiologie Slovenské akademie věd) a také odborníky – dendrologem světového jména prof. Dr. Augustem Bayerem, průkopníkem moderního zahradnictví arch. Josefem Vaňkem a dalšími. Parková sbírka obsahovala v roce 1938 asi tisíc druhů, variet a forem dřevin, z toho 400 taxonů jehličnanů. Školka léčebny pěstovala sazenice převážně ze semen s maximální botanickou čistotou. Značná část semen pocházela od významných zahraničních botanických zahrad.

Tak z této botanické perly Moravy jsem se vydal k prameni říčky Lomná.

Lomná je horská řeka v Moravskoslezském kraji, levostranný přítok řeky Olše, který odvodňuje jihovýchodní část okresu Frýdek-Místek. Přes 13 kilometrů dlouhé horské údolí Lomné bylo pro svou odlehlost a lesnatost osídleno poměrně pozdě, až v 17. století.

Lomná pramení v Moravskoslezských Beskydech v nadmořské výšce kolem 870 metrů mezi horami Malý Polom a Burkov vrch, jejichž hřebenem prochází zároveň státní hranice se Slovenskem a hlavní evropské rozvodí Odra-Dunaj. Mám Těšínsko a Jablunkovsko velmi rád. Nejsou to žádné velehory, a tak na výlet si může troufnout i méně zdatný turista. A přitom je stále na horách, v lese a na relativně čistém ovzduší.

Výlet se povedl. Nebyl sice za moc peněz, nestál ani moc času. Perfektně jsem si ale při něm vyčistil hlavu, dal sbohem běžným problémům, zaposlouchal se do toku vody a byl chvíli absolutně šťastný. A tak by to třeba mohli zkusit i ti, kteří mi říkají, jak se mám.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10