Ráno opět prší. Po snídani ale pomalu vykukuje sluníčko. Bohužel jen na chvíli. Rozhodly jsme se s dcerou, že pojedeme do Štrby. Nejdříve tedy električkou do Starého Smokovce, odtud do zastávky Štrbské pleso a zde nasedneme na zubačku do Štrby. Trasa je dlouhá pět kilometrů a cesta trvá zhruba patnáct minut. Zubačka zde jezdí již od roku 1896, v roce 1970 proběhla její rekonstrukce. Od té doby se asi moc nezměnilo. Když nastoupíte, tak máte pocit, že jste se vrátili do minulého století. Dřevěná sedadla a velmi jednoduché vybavení. Jízda je ale zážitek. Okolí je moc pěkné a stále je co pozorovat.
První zmínka o Štrbě pochází již z roku 1280. Nyní to
je spíše rekreační oblast. Je tu plno hotelů a penzionů. Místních lidí zde asi
moc nežije. Prošly jsme se po městečku, ale opět začalo pršet. Zašly jsme tedy
do místní restaurace, kde právě otvírali. Daly jsme si občerstvení, jako již
tradičně, palačinky a klobásu. Než jsme to snědly, tak přestalo pršet, ale
přibližovaly se velmi tmavé mraky. V dálce hřmělo. Rozhodly jsme se tady
k návratu do Starého Smokovce. Zde podle počasí vymyslíme, co dál. Ze
Štrby odjíždíme za silného deště. Ve Starém Smokovci jen mží. Projdeme se tedy
po městě a vystoupáme na vyhlídku nad město. Krásný pohled dolů. Celé město
máme pod sebou jako na dlani. Potom ještě projdeme kalvárii, což je komplex
čtrnácti uměleckých děl.
Vyrobena jsou převážně ze dřeva. Tato křížová cesta je umístěna ve volné přírodě na východním okraji Starého Smokovce. Její nejvyšší bod se nachází v nadmořské výšce 1080 metrů. Takže je nejvýše položenou křížovou cestou ve střední Evropě. Vlastně to není klasická křížová cesta. Díla mají spíše moderní ráz. Vytvořili ji profesionální umělci ze Slovenska a Polska. Zajímavé místo. Sejdeme opět dolů do Starého Smokovce. Opět začíná poprchávat. Zastavíme se ještě u pramene Smokovecké kyselky. Pramen je v hezkém dřevěném altánku a v okolí je několik jezírek. Napijeme se, moc nám nechutná. Nejstarší zmínky o ní pocházejí už z roku 1764. Díky ní vlastně vzniklo město Starý Smokovec. Voda není určena k dlouhodobé konzumaci.
Zajdeme do místního obchodu a koupíme si pití a svačinu na zítřejší cestu domů. Týden utekl jako voda a už se vracíme. Klidně bych tu ještě zůstala. I přesto, že počasí bylo velmi proměnlivé, tak se nám to tu líbilo. Navštívily jsme spoustu krásných míst a poznaly pár nových lidí. Pravda, asi je už nikdy nepotkám, ale tady jsem si s nimi ráda povídala. S těmito myšlenkami se vracíme do penzionu. Do večeře ještě sbalíme část věcí. No a po večeři ještě krátká procházka po okolí penzionu. Poslední. Škoda. Květinky kolem cesty už odkvétají, ale zase se objevují jiné. Ty ale už kvést neuvidím. Zastavíme se u Studeného potoka. Ten se mi moc líbí. Škoda, že u nás také nějaký takovýto potok neteče. Chodila bych k němu asi často. Pomalu se vracíme do penzionu. Na recepci máme již připravenou fakturu k zaplacení. Tím tedy náš pobyt opravdu končí.
Dobalíme batohy, koukneme na televizi a jdeme spát. Zítra nás čeká cesta domů. Nechce se mi, ale nedá se nic dělat. Dlouho nemohu usnout. Před očima znovu vidím vše, co jsme tu za celý týden zažily. Obě jsme si tady odpočinuly a to je hlavní. Kvůli tomu jsme sem jely. Venku v přírodě si člověk odpočine nejlépe. Tedy já určitě. Už se mi zavírají oči. Tak dobrou noc, tu poslední.
ChytráŽena.cz