Potřebujeme:

Aku vrtačku s malým vrtáčkem
lepidlo na dřevo a kov
podle potřeby barvu a dekoraci na ozdobení rukojeti
kulaté dřívko od nanuku (případně tužku nebo pastelku)
štípačky

Kdysi jsem si koupila háček č. 2. Už je to hodně dávno. Ovšem ejhle. Začala jsem háčkovat pro neteř baretek z tenoučké vlny. Sáhla jsem po něm, protože velikostně nejlépe odpovídal z celé mé sbírky. Většinu jich mám od jiné značky. Práci jsem měla téměř před dokončením, když se mi bez velké snahy přelomil v ruce napůl. Bylo to přesně v místě loga, kde je to zúžené. Hned jsem se šla podívat na svou sbírku, jestli by se tam náhodou podobná velikost nenašla.

Zajásala jsem, když jsem objevila velikost 2,5. Přiložila jsem je k sobě a byla zklamaná. Na první pohled byl o dost větší. Přesto jsem se nevzdala poslední kapičky naděje a zkusila jsem pokračovat s tímto háčkem. Po pár řadách práce jsem viděla, že není zbytí, práce není tak úhledná, a musím se vydat do toho nečasu koupit nový Inox.
Bydlím v malém městečku do desíti tisíc obyvatel, ve kterém se nacházejí dvě přežívající galanterie. Naložila jsem synka do kočárku a vyrazili jsme. Zamířila jsem si to do první, kde se mi naskytla nabídka dvou typů háčků, ze kterých mi ani jeden nevyhovoval.

V druhém obchodě jsem měla větší štěstí, měli tam hned čtyři typy. Po zběžné prohlídce jsem je také zamítla. Moje potřebná velikost mezi nimi bohužel nebyla.

Zklamaná jsem došla domů a přemýšlela jsem, co s tím. Tolik hodin práce!!! Přece to nevypářu. Zbýval mi takový kousek, abych to dokončila. Jet shánět háček do nejbližšího města se mi nechtělo. Je to přece jen nějakých dvacet kilometrů autobusem, navíc tahat se v tom lijáku s kočárkem? Holý nesmysl! Ztratila bych pomalu čtyři hodiny, než bychom se vrátili a za utracené jízdné bych si mohla koupit alespoň sedm takových háčků.

Už jsem chytala po baretku, že ho vypářu a začnu znova, když mě napadla spásná myšlenka. Pohled mi padl na nejmenší háček, co mám. Je odlišný od těch větších velikostí. Jde o tenkou kovovou tyčinku se zahnutou špičkou, která je zapuštěná do silnější rukojeti, aby se pohodlně držela. Co zkusit udělat něco podobného?

Ze svých pokladů jsem vytáhla kulaté dřívko od nanuku, které jsem používala na zápichy do květináčů (dnes se myslím prodávají opět na plochých). Vytáhla jsem aku vrtačku s malým vrtáčkem a z jedné strany jsem opatrně navrtala dírku hlubokou max. jeden centimetr. Vzala jsem si správný konec s háčkem a po krátkém zápase jsem štípačkami uštípla zploštělou část, tak abych ho co nejmíň zkrátila. Teď už mi zbývalo vzít do ruky lepidlo, háček nasunout do otvoru, zalít lepidlem a nechat zatvrdnout aspoň do druhého dne.

Spokojeně jsem se dívala na své dílo. Háček byl plně funkční. Pro zpříjemnění práce jsem si rukojeť natřela zbytkem barvy, co mi zbyla po natírání postýlky pro prcka, osázela jsem je nevyužitým zbytkem ozdob na nehty (nail sticker) a přelakovala průhledným lakem.

Tip: Pokud nemáte kulaté dřívko, stačí najít větší zbytek tužky nebo pastelky. Kuchyňským nožem ji opatrně rozpůlit, odebrat tuhu a do jedné poloviny vložit úlomek háčku. Zakápnout trochou lepidla, aby se háček v této polovině nepohyboval a nechat zatvrdnout. Posledním krokem je natřít lepidlem obě půlky, které se k sobě přitisknou. Pokud je doba schnutí dlouhá, tak je možné zajistit obě poloviny z obou konců gumičkami.