Petr Hapka studoval v letech 1960 až 1966 na pražské konzervatoři hru na violu, posléze si k tomuto hudebnímu nástroji přibral ještě zpěv u významného operního pěvce Karla Bermana. A aby toho nebylo málo, navštěvoval rovněž dramatické oddělení Oldřicha Nového.
Během studií začal mladý hudebník působit jako klavírista v malých pražských divadlech (Proton, Divadlo dnešního dne, Paravan) a v Paravanu na sebe vůbec poprvé upozornil jako skladatel - a to v textappealech humoristy J. R. Picka. Hana Hegerová natočila v roce 1966 na své první album jednu ze stěžejních Hapkových písní z tohoto období, dodnes platný, protože nadčasový Obraz Doriana Graye. Od té doby se stal Petr Hapka pro původní zpěvník Hany Hegerové autorem zcela nepostradatelným.
V letech 1964–1965 působil Petr Hapka ve skupině Tornádo. V období let 1967 až 1970 byl dirigentem dnes již legendárního - a hned zkraje normalizace zakázaného - pražského Divadla Za branou režiséra Otomara Krejči, pro které složil a nastudoval hudbu k inscenacím Provaz o jednom konci, Hodina lásky, Zelený papoušek (vše 1967) a Lorenzaccio (1969). S tímto divadelním souborem stačil v době jeho nedlouhé existence ještě absolvovat několik atraktivních uměleckých zájezdů do zahraničí.
Do širšího posluchačského povědomí se Petr Hapka zapsal poprvé v roce 1964 jako autor hudby ke skladbě Malá píseň (známé především pod „náhradním názvem“ Bach se mi přes rameno dívá), kterou na desky nazpíval Karel Gott.
Mladší posluchačská generace objevila pražského rodáka, skladatele, pianistu, dirigenta a charismatického interpreta Petra Hapku především díky vzájemně inspirativní - a dá se říci kongeniální - spolupráci s textařem a libretistou Michalem Horáčkem, která započala ve druhé polovině osmdesátých let minulého století.
Nicméně od začátku sedmdesátých let se začal Petr Hapka výrazně prosazovat rovněž jako autor filmové hudby. Na jeho "filmovém kontě" najdeme hudební doprovod k bezmála stovce (!) celovečerních filmů. Z televizních seriálů, na kterých Petr Hapka jako skladatel spolupracoval, jmenujme alespoň následujících pár: Náměstíčko, Náves, Bylo nás pět, My všichni školou povinní a Prima sezóna…
Album autorské dvojice Petr Hapka - Michal Horáček nazvané Potměšilý host (1987) získalo Platinovou desku a následující kolekce V penziónu Svět (1988) pak představila výjimečný koncept, který se stal pro další tvorbu dvojice Hapka + Horáček typický. Namísto jediného pěveckého protagonisty se totiž na nahrávkách podílelo hned několik výrazných interpretačních osobností.
V tomto případě třeba Michael Kocáb či slovenský interpret Richard Müller, vůbec poprvé si tu sólově zazpíval také autor hudby Petr Hapka. Na tomto albu se objevily písně jako S cizí ženou v cizím pokoji, Štěstí je krásná věc, Rozeznávám nebo Buřty, pivo nenávist. Autor kompilace a textu do bookletu Miloš Skalka vybral na 3CD to nejlepší a nejtypičtější z bohaté tvorby tohoto oblíbeného skladatele.