Vysoké Tatry - tři chaty

Dovolená nám zatím vychází podle plánu a my máme na pátek naplánovanou další túru. Opět jednu část výletu strávíme všichni společně a tu druhou jen ti, kteří mohou a chtějí.

Tentokrát  jsme se vydali na druhou stranu od Tatranských Zrubov - do Starého Smokovca. Ráno jsme uvažovali, že se tam projdeme pěšky, neboť je to jen 2,5 km, ale nakonec jsme se rozhodli opět využít služby TEŽky, vždyť nás čekala ještě delší túra.

Starý Smokovec se nachází v nadmořské výšce 990 m n.m. a je to  jedna z nejznámějších osad ve Vysokých Tatrách, především pro množství starších, ale i novějších hotelů a penzionů. Některé hotely a penzióny jsou postavené v jedinečném stylu, který odlišuje Starý Smokovec od jiných tatranských osad a představují spojení zajímavé architektury a harmonii bydlení a přírody.

První rozvoj začal už v 19. století a na začátku 20. století, kdy  začal masovější rozvoj hotelů. Nejstarší část Smokovcov leží východně od dolní stanice pozemní lanovky ve Starém Smokovci. Nejstarší budovou je vila Flóra postavená v roce 1839. Místní raritou je budova dřevěného kostela "Nepoškvrneného počatia Panny Márie" .

V současnosti je Starý Smokovec administrativním centrem Vysokých Tater, kde se nacházejí různé úřady, centrum Horské služby, půjčovny a administrativní a obchodní prostory, které poskytují svoje služby návštěvníkům a turistům.

My jsme však nechodili po úřadech ani po obchodech, ale naše kroky vedly k dolní stanici pozemní lanovky, která má nadmořskou výšku 1025 m n.m.

Pozemní lanovka ze Starého Smokovce na Hrebienok byla uvedena do provozu 21. prosince 1908 současně s prvním úsekem elektrické železnice Poprad - Starý Smokovec.

V roce 1951 se uskutečnila první výměna vagonů, druhá proběhla v roce 1967, kdy celou trať zrekonstruovali a postavili také nové staniční budovy. Třetí a zatím poslední rekonstrukce tratě se uskutečnila na konci roku 2007, kdy byly do provozu spuštěny nové vagony.  Zvýšila se také přepravní kapacita a rychlost jízdy. Trať lanovky je dlouhá 1937 m, překonává výškový rozdíl 247 m a přepravní kapacita je 1600 osob za hodinu. Lanová dráha je kyvadlového systému s vrcholovou poháněcí stanicí. Po jednokolejné trati s rozchodem 1000 mm jezdí kyvadlovým způsobem 2 vozy s kapacitou 160 osob. Její horní stanice se nachází ve výšce 1272 m n.m.

Odtud už naše kroky vedly k prvnímu dnešnímu cíli - Rainerovej chate (1301 m n.m.).

Je to nejstarší a nejmenší zachovaná chata ve Vysokých Tatrách, původní chatu dal postavit v roce 1863 J. G. Rainer a sloužila potřebám turistů jako nocležna. Později tam postavili v roce 1884 chatu Kamzík, význam nocležny upadal a její prostory se využívaly jen pro potřeby skladování. Po likvidaci chaty Kamzík v roce 1982 téměř zanikla i nocležna, ale jako kulturní památku ji částečně zrekonstruovala Správa TANAPu. V roce 1997 dostal nocležnu do pronájmu kežmarský pedagog a horský nosič Peter Petras, který tu zřídil informační centrum a malé muzeum horských nosičů. Chatař je známý i svými výtvory ze sněhu a z jeho soch se postupem času stala tradice. Každý rok na Tři krále staví sněhový betlém a na Veľkú noc čtyřmetrové vejce. Když je v Tatrách dost sněhu, vyrobí i nějakou sochu navíc. Tento rok to byla 10 m vysoká socha odpočívajícího horala, jehož "výroba" trvala asi týden.

Tady jsme se rozloučili s částí naší party, která se vrátila do hotelu, no a my ostatní jsme se vydali kolem Studenovodských vodopádov po tatranské magistrále k Zamkovského chate.

Chata se nachází v Malej Studenej doline v nadmořské výšce 1475 m n.m. a založil ji horolezec a horský vůdce Štefan Zamkovský v letech 1942-1943 jako svoje bydliště. Po čas války sloužila chata jako útočiště pro partyzány, Židy a politické vězně.

V současnosti Zamkovského chata nabízí celoroční ubytování a občerstvení pro turisty. Zásoby se na ni dopravují podobně jako v minulosti, pomocí vysokohorských nosičů. Jako zdroj elektrické energie slouží malá vodní elektrárna na Malom Studenom potoku.

Zde jsme se najedli, oddychli jsme si a potom jsme se vydali směrem dolů k další, a to Bilíkovej chate.

Bilíkova chata se nachází těsně pod Hrebienkom na úbočí Slavkovského štítu v nadmořské výšce 1255 m n.m.
Na místě, kde stojí dnes Bilíkova chata, stál už v roce 1875 malý objekt, tzv. Ruženina chata. V roce 1884 k ní přibyl větší turistický hotel. Komplex byl pojmenován Studenovodské kúpele. Po požáru v roce 1893 obě vyhořelé budovy nahradily dva nové hotely. I ony ale shořely při požáru v roce 1927. Až v roce 1934 tu byla postavená nová, dnešní Bilíkova chata. Je pojmenovaná po příslušníkovi pohraniční stráže, lyžaře kpt. Pavla Bilíka (1916-1944), kterého popravili nacisté v odboji za II. světové války v Kežmarskom zámku. Je otevřená celoročně a na chatě je stanice Horskej záchrannej služby.

Tady jsme opět chvilku poseděli, občerstvili se, lanovkou jsme se svezli do Starého Smokovca a odtud do našeho dočasného bydliště v Tatranských Zruboch.

Po návratu do hotelu jsem si svoje unavené tělo dala vymasírovat podvodní masáží, což bylo velmi příjemné.

Večer jsme opět celá parta strávili společně a protože se naše dovolená chýlila ke konci a i počasí se mělo pokazit, rozhodli jsme se, že na sobotu si už nenaplánujeme žádnou túru a každý se zabaví individuálním programem. Vždyť je třeba i nakoupit nějaké suvenýry a před cestou domů si odpočinout.

Zbývá jen doufat, že nám bude zdraví sloužit a možná za rok se znovu sejdeme na společné dovolené.