Tropický skleník Fata Morgana v pražské botanické zahradě se i letos stal domovem mnoha druhů živých motýlů. Byli přivezeni ještě jako kukly z motýlí farmy ve Stratfordu nad Avonou. A aby jich bylo dost během měsíční výstavy, přivážejí každý týden zhruba tisíc kukel.
Nejdříve pár slov o skleníku Fata Morgana. Nachází se v areálu botanické zahrady v Praze na jižním svahu trojské stráně. Interiér je rozdělen do tří částí s rozdílnou teplotou a vlhkostí vzduchu. Délka skleníku je 130 m, šířka 17 m, výška až 11 m a celková plocha 2190 m čtverečních. Je zde přibližně 5000 druhů rostlin a asi 60 druhů zvířat, hlavně ryby a žáby. Setkáte se zde s rostlinami, které jsou v příslušných oblastech běžné. Úvodní část skleníku je věnována sukulentní vegetaci z tropů a subtropů. Prostřední část je největší a představuje nížinný deštný les vlhkých tropů. Kromě rostlin zde uvidíte i množství tropických ryb, které plavou ve velkých akváriích po obou stranách podél cesty. Poslední část skleníku je nejmenší a přibližuje tropy vysokých hor. Zde se ocitnete v drsné přírodě horských oblastí. Skleník Fata Morgana je otevřen celoročně a koná se zde během roku několik tematických výstav.
My jsme navštívili výstavu živých exotických motýlů, která se zde koná každoročně. Motýly najdete v prostřední tropické části skleníku. Mají zde zajištěnou vysokou teplotu a vlhkost vzduchu – pro ně velmi důležité podmínky pro život. Na terase ve vitrínách jsme viděli mnoho kukel. Zde můžete pozorovat líhnutí motýlů. Některé kukly se otevřely a už z nich vykukovala křídla a nakonec poletoval po vitríně motýl. Z těchto vitrín jsou motýli postupně vypouštěni do skleníku. Tam si volně poletují, sají nektar z květů nebo připravený roztok medu na umělých květinách. Živí se také ovocem, hlavně pomeranči a jablky, rozloženými na různých místech ve skleníku. Nejsem znalec motýlů, takže jsem si četla informační tabule během procházky skleníkem. Dozvěděla jsem se zde mnoho informací a zajímavostí ze života různých druhů motýlů, a protože jich tam poletovalo hodně, tak si už nebudu pamatovat jejich jména. Škoda, že nemají i české pojmenování, to by se pamatovalo lépe. Vím pouze, že se tam vyskytovali motýli otakárkovití, babočkovití a martináčovití. Otakárkovití - to je čeleď velkých barevných motýlů, většina tropičtí, žijí ale na všech kontinentech. Babočkovití – to je nejhojnější čeleď denních motýlů, mají pravidelné složitější kresby na křídlech, jsou celosvětově rozšířeni. Martináčovití - patří k největším motýlům v České republice, na křídlech mají různobarevné kresby, které slouží ke zmatení nebo odstrašení nepřítele, délka života je velmi krátká. Každý z nás si asi teď vybaví motýlka z každé čeledi. V létě se s nimi setkáváme v poslední době docela často.
To ani nevíte, kam se dříve podívat. Jestli koukat po květinách nebo sledovat nálety motýlů. Stalo se, že si motýl na někoho sedl. V tu chvíli se seběhli lidé s fotoaparáty a snažili se zachytit tu krásu zbarvených motýlích křídel. I mně si sedl na ruku, cítila jsem ho i přes svetřík. Přestože je to lehoučký tvoreček, měla jsem pocit, jako by se na mne jeho nožičky přisály. Byl to zvláštní pocit. U běžného motýla, kterého uvidíte každé léto venku, jsem tento pocit neměla. Toho ani necítíte. Asi tito exotičtí motýli mají nožičky jinak uzpůsobeny a hlavně jsou větší, tudíž i těžší.
Výstava byla moc hezká. Ve skleníku jsme byli asi dvě hodiny a pořád jsme objevovali nové a nové motýly. Nelíbilo se mi, že někteří lidé kvůli fotografií brali motýly do rukou a různě s nimi manipulovali. Motýli potom měli poškozená křídla a nemohli už létat. Motýli mají krátký život a někteří lidé jim ho ještě zkracují svojí neuvážeností.
ChytráŽena.cz