Výstup na Sněžku Obřím dolem

V Peci pod Sněžkou v blízkosti stanice lanovky na Sněžku se scházejí dvě turistické cesty. Jedna vede na Sněžku přes Obří důl a druhá přes Růžovou horu. Zvolili jsme si tu přes Obří důl. Je náročnější, ale hezčí.

Jdeme tedy podél řeky Úpy po asfaltové cestě a sledujeme malé vodopádky na řece. Na kraji lesa míjíme barevnou sochu svaté Panny Marie s dítětem, která stojí v kamenném výklenku. Projdeme lesem a pokračujeme Obřím dolem – údolím, které vzniklo působením čtvrtohorního ledovce. Svírá ho Široký hřbet a Studniční hora.

Zaujala nás stylová hospůdka Bouda v Obřím dole, kde si můžete dát lokální speciality. Z terasy je nádherný výhled na Studniční horu. Za budovou je venkovní hřiště. Na konci Obřího dolu stojí Bouda pod Sněžkou, zde je poslední možnost občerstvení a posezení před stoupáním. 

Na konci asfaltové cesty stojí Kaplička v Obřím dole. Postavena byla v roce 1873, nyní jsou tu vystaveny dokumenty o katastrofě v roce 1897, kdy zde zemřelo sedm lidí. Tady končí nenáročný úsek cesty. Odtud už bude jen stoupání. 

Pokračujeme tedy po kamenité cestě a přicházíme k bývalému dolu Kovárna. Dolovalo se tu od roku 1456, největší rozmach těžby nastal v devatenáctém století. Měděné a arzenové rudy se vyvážely do mnoha míst v Evropě. Další zajímavostí je vodárna pro Sněžku. Dnes je již nefunkční, ale i tak je významnou technickou památkou. Touto vodárnou se dařilo zásobovat vodou vrchol Sněžky. Postavena byla v roce 1912 na Rudném potoce. Je možno nahlédnout přes mříže na původní zařízení.                                                  

Teď už nás čeká výstup na Obří sedlo pod západním svahem Sněžky. Zde se schází několik turistických tras, tak tu bylo dost rušno. Jsme ve výšce 1390 metrů nad mořem, je odtud krásný výhled na vrchol Sněžky, ale i do Obřího dolu. Naši pozornost upoutal také Horní úpský vodopád na protější straně rokle. Není příliš vydatný, ale vysoký téměř 120 metrů. Pohled na něj je úchvatný. Zde jsme se zdrželi docela dlouho, protože tu bylo pořád na co koukat.                                      

Krátce se ještě zastavíme u Slezského domu, původně to byla jen chata pro dřevorubce a pastýře. Nyní tu stojí dvoupodlažní hostel s ubytováním a teplou kuchyní. Bylo tu ale přelidněno. Už jsme na úpatí Sněžky. Čeká nás ale zhruba kilometr prudkého stoupání, nejnáročnější úsek výstupu. Zdařilo se – jsme na vrcholu Sněžky, nejvyšší české tisícovky. Na zhruba sedmi kilometrech jsme překonali převýšení 843 metrů.

Na Sněžce je několik zajímavých staveb. Nejstarší je kaple svatého Vavřince vysoká 14 metrů. Pochází z let 1665-1681, pětkrát v roce se zde konaly bohoslužby. Nějakou dobu sloužila jako hospoda, poté byla znovu vysvěcena. Od roku 1974 tu stojí polská meteorologická observatoř. Budova připomíná vesmírné talíře. V přízemí byla restaurace a vršek využívali meteorologové.  Od roku 2015 je budova uzavřena a jedná se o její budoucnosti. V letech 1868-2004 zde stála ještě Česká bouda, která byla zbourána a nahradila ji Česká poštovna. Zde si můžete koupit drobné občerstvení a nápoje. Je tu také přepážka České pošty, takže vám přímo tady orazítkují pohledy zde koupené.                                                                                                                                     

Za zmínku stojí ještě kamenný trigonometrický obelisk. Jsme tedy na kamenitém vrcholu hory Sněžky ve výšce 1603 metrů nad mořem, nejvyšším vrcholu Čech (I když to tak docela není pravda, protože vrcholem Sněžky prochází česko-polská hranice. Její nejvyšší bod je tedy v Polsku.). Je odtud nádherný výhled na polskou i českou stranu. A protože je dnes úplné bezvětří, tak tu je nádherně. A také dost lidí. Vystoupali jsme ještě na střechu České poštovny, pokochali se pohledy na všechny strany a pořídili fotky. V blízkosti horní stanice lanovky jsme se zastavili na občerstvení. No a teď už nás čeká cesta zpět.

Ze Sněžky jsme šli lehčí cestou přes Růžovou horu. Vyrážíme od stanice lanovky po kamenných schodech až nad Růžohorské sedlo. Další úsek cesty vede částečně po asfaltové cestě a částečně po štěrkové až na Růžohorky. Poté procházíme mezi boudami Růžohorky a Děčínská bouda, pásly se tu krávy a v blízkosti boudy seděly dětičky, které tu byly na škole v přírodě. Pokračujeme lesem až k rozcestníku u dolní stanice lanovky. Jsme na místě, odkud jsme ráno vyšli. Tato cesta je snadnější, ale není tu moc co pozorovat. Určitě ji zvládnou děti nebo starší lidé. A pokud si netroufáte pěšky, tak můžete využít lanovku. Buď jet až nahoru s přestupem na Růžové hoře nebo jen část trasy. Z lanovky určitě budou také pěkné výhledy.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10