Hodnocení žáků se ve světovém měřítku výrazně liší. Někde se skládá jen ze souboru známek, v procentuální, bodové či alfabetické podobě, zatímco jinde je větší důraz kladen i na dosažený pokrok. V České republice stále převažuje takzvané sumativní hodnocení v podobě klasifikace 1 až 5, přibývá ale škol, které se přiklánějí ke slovnímu hodnocení. V průběhu své kariéry se Paul Ingarfield setkal s několika významnými vývojovými trendy v rozvoji hodnocení žáků. Mezi 3 nejdůležitější prvky účinného hodnocení zahrnuje:
1) Akademický výkon měřený podle vývojových kritérií, která chápou učitelé, rodiče i žáci určitého věku. Tato kritéria by měla být použita jako základ pro "známkování" nebo "
hodnocení" všemi učiteli. Například Britské osnovy (UK National Curriculum) obsahují pro každou oblast výuky popisy jednotlivých úrovní a jaké znalosti a dovednosti na nich má student mít. Tyto úrovně jsou široce používány k posouzení rozsahu znalostí a dovedností dosažených každým jednotlivým žákem v daném okamžiku jeho/ jejího vzdělávacího procesu. Vzhledem k tomu, že úrovně jsou samy o sobě podobné příčkám na velkém žebříku, postupy hodnocení pokroku žáků velmi často používají mezi úrovně.
![Vysvědčení a systém hodnocení Vysvědčení a systém hodnocení](https://www.chytrazena.cz/obrazky/admin/clanek/chlapec-lezi-uci-se-skolni-ucebnice-kniha-2.jpg)
Nejdůležitější je, že ve vyšších ročnících základní a všech ročnících střední školy, se studenti sami učí hodnotit práci a výsledky svých spolužáků, což jim zároveň pomůže lépe rozumět hodnocení vlastní práce a pokroku. Ve Velké Británii proto mají nyní studenti mnohem jasnější představu o dovednostech a znalostech, které již dosáhli, a co je třeba, aby “
zvládli“ pro splnění všech požadavků na současné nebo příští úrovni.
2) Krátkodobé/ dosažitelné cíle.
Tyto cíle by měly být vyjádřeny v jazyce, který je studentům blízký a měly by být zhodnoceny společně se studenty a jejich rodiči. Vysvědčení, které neupřednostňuje studijní cíle, je čistě sumativním přehledem pokroku, který řekne studentovi, jak se mu daří, ale už ne to, co potřebuje udělat.
3) Konstruktivní připomínky a rady.
Připomínky učitelů a ředitele školy by měly reflektovat současné silné a slabé stránky studentova výkonu. Pro všechny studenty (včetně těch nejlepších) by měl být vždy jasně vymezen prostor pro další zlepšování se. Proto se nespokojte s prostým komentářem typu
"velmi dobré" nebo "uspokojivé".
Tento článek také můžete