V průběhu své kariéry se Paul Ingarfield setkal s několika významnými vývojovými trendy v rozvoji hodnocení žáků. Mezi 3 nejdůležitější prvky účinného hodnocení zahrnuje:
1) Akademický výkon měřený podle vývojových kritérií, která chápou učitelé, rodiče i žáci určitého věku. Tato kritéria by měla být použita jako základ pro "známkování" nebo "hodnocení" všemi učiteli. Například Britské osnovy (UK National Curriculum) obsahují pro každou oblast výuky popisy jednotlivých úrovní a jaké znalosti a dovednosti na nich má student mít. Tyto úrovně jsou široce používány k posouzení rozsahu znalostí a dovedností dosažených každým jednotlivým žákem v daném okamžiku jeho/ jejího vzdělávacího procesu. Vzhledem k tomu, že úrovně jsou samy o sobě podobné příčkám na velkém žebříku, postupy hodnocení pokroku žáků velmi často používají mezi úrovně.
Nejdůležitější je, že ve vyšších ročnících základní a všech ročnících střední školy, se studenti sami učí hodnotit práci a výsledky svých spolužáků, což jim zároveň pomůže lépe rozumět hodnocení vlastní práce a pokroku. Ve Velké Británii proto mají nyní studenti mnohem jasnější představu o dovednostech a znalostech, které již dosáhli, a co je třeba, aby “zvládli“ pro splnění všech požadavků na současné nebo příští úrovni.