Vysvědčení a systém hodnocení studentova pokroku – inspirace ze zahraničí

Hodnocení žáků se ve světovém měřítku výrazně liší. Někde se skládá jen ze souboru známek, v procentuální, bodové či alfabetické podobě, zatímco jinde je větší důraz kladen i na dosažený pokrok.  V České republice stále převažuje takzvané sumativní hodnocení v podobě klasifikace 1 až 5, přibývá ale škol, které se přiklánějí ke slovnímu hodnocení.  

V průběhu své kariéry se Paul Ingarfield setkal s několika významnými vývojovými trendy v rozvoji hodnocení žáků. Mezi 3 nejdůležitější prvky účinného hodnocení zahrnuje:

1) Akademický výkon měřený podle vývojových kritérií, která chápou učitelé, rodiče i žáci určitého věku. Tato kritéria by měla být použita jako základ pro "známkování" nebo "hodnocení" všemi učiteli. Například Britské osnovy (UK National Curriculum) obsahují pro každou oblast výuky popisy jednotlivých úrovní a jaké znalosti a dovednosti na nich má student mít. Tyto úrovně jsou široce používány k posouzení rozsahu znalostí a dovedností dosažených každým jednotlivým žákem v daném okamžiku jeho/ jejího vzdělávacího procesu. Vzhledem k tomu, že úrovně jsou samy o sobě podobné příčkám na velkém žebříku, postupy hodnocení pokroku žáků velmi často používají mezi úrovně.

Nejdůležitější je, že ve vyšších ročnících základní a všech ročnících střední školy, se studenti sami učí hodnotit práci a výsledky svých spolužáků, což jim zároveň pomůže lépe rozumět hodnocení vlastní práce a pokroku. Ve Velké Británii proto mají nyní studenti mnohem jasnější představu o dovednostech a znalostech, které již dosáhli, a co je třeba, aby “zvládli“ pro splnění všech požadavků na současné nebo příští úrovni.

2) Krátkodobé/ dosažitelné cíle.

Tyto cíle by měly být vyjádřeny v jazyce, který je studentům blízký a měly by být zhodnoceny společně se studenty a jejich rodiči. Vysvědčení, které neupřednostňuje studijní cíle, je čistě sumativním přehledem pokroku, který řekne studentovi, jak se mu daří, ale už ne to, co potřebuje udělat.

3) Konstruktivní připomínky a rady.

Připomínky učitelů a ředitele školy by měly reflektovat současné silné a slabé stránky studentova výkonu. Pro všechny studenty (včetně těch nejlepších) by měl být vždy jasně vymezen prostor pro další zlepšování se.  Proto se nespokojte s prostým komentářem typu "velmi dobré" nebo "uspokojivé".