Vždy zůstaneš v mém srdci

Je to už skoro 31 let, co jsem se tobě a mamce narodila. Mé dětství nejdříve bylo plné nemocí, samozřejmě mám na mysli angínu, ale i klasické dětské nemoci. Ale i tak jsem měla krásné dětství! Podle vyprávění vím, kde všude jsme bydleli, ale já si bohužel pamatuji jen pouze 2 adresy. V roce 1991 jsme se stěhovali do bytu 4+1, protože jsi začal podnikat a potřeboval jsi vlastní pracovnu. Takže menší stěhování z bytu 3+1 v 5. patře s balkonem do 4+1 v přízemí. Můj prvotní šok se záhy změnil v seznamování s okolím a kamarády.

Takže po 23 letech tu bydlíme nadále, ale bez Tebe (trochu přeskakuji). Vylomeniny a zlobení byly samozřejmostí, ale já doteď lituji slov, která jsem ti kdy řekla, i když jsem to tak nemyslela. Po základce jsem nastoupila na učňák, ale i tak jsi byl na mě pyšnej, i když jsem nechtěla jít dál studovat, přesně jako moje starší sestra, která má pouze gymnázium (ujišťuji tě, že ji to mrzí - mohla mít totiž vysokou).

Čas plynul dál, a i přes některé hádky se nám vedlo dobře a hlavně byli jsme šťastní. Pak přišel osudný rok 2007 a vše se najednou změnilo. Ještě v létě jsem s mamkou byla v Tunisku a nic nenasvědčovalo tomu, že se blíží něco hrozného! Na začátku září jste ještě spolu na Mallorce a náramně jste si to užili. Pak přišel konec září a ty sis najednou začal stěžovat, že tě bolí strašně záda. My mysleli, že to není nic vážného, ale nakonec tě mamka poslala k paní doktorce a ta po odběru moči zjistila krev. A ani nevím jak, ale po různých vyšetřeních ti zjistili, že máš nádor v pravé ledvině o velikosti 6 cm a bohužel je prý zhoubný :-( . Tak jsme si řekli, to nic, půjde na operaci, nádor vyndají a zrovna kousek od nás je Dialyzační středisko, takže vše bude dobré.

Jenže tvůj stav se ke konci října začal rapidně zhoršovat a nakonec se sestra s mamkou rozhodly, že tě 28.10. 2007 odvezou do nemocnice do Prahy a snad ti tam pomůžou. Jakoby při nás stáli všichni smolaři, tak testy ukázaly, že máš embolii plic a vlastně už ti nemůžou pomoci. Ten den ráno (28.10.) jsem tě viděla tak 10 minut naposledy, protože navečer 28.10. jsi nás navždy opustil. Bylo ti pouhých 52 let a nemoc byla silnější.
Nejtěžší to muselo být pro mamku, protože ten den jste se tenkrát brali, v ten den, kdy jsi navždy odešel, jste spolu byli 29 let :-(  A aby toho nebylo málo, tak za půl roku nás opustila Barunka - náš 4nohej miláček :-(

Je to už 7 let, bolest se trochu zmírnila, ale bolí to neustále, chybíš mi, ani nevíš jak, ale na druhou stranu vím, že se zase jednou setkáme ;-)
PS: Nejvíc mě bolí to, že jsem ti nestihla říct, jak moc tě mám ráda.