Ten, kdo zná Lužické hory, asi bude vědět, že za hranicemi České republiky zaujímá jejich německou část Chráněná krajinná oblast Žitavské hory. Leží na jihovýchodě německé spolkové země Sasko, v zemském okrese Zhořelec. Nedaleko českých hranic tedy můžete nejen vyrazit za nákupy, ale především za krásnou přírodou a památkami.

Jen pár kilometrů od německé Žitavy se ocitnete skoro jako v pohádce v lázeňském městečku Oybin. Krásně upravený park zve k procházkám i odpočinku, v malebných uličkách na vás dýchne romantická atmosféra a pohodu si můžete užít při posezení v místních kavárničkách nebo restauracích, které nabízejí spoustu místních specialit. Ještě větší zážitek budete mít, když vás sem ze Žitavy doveze úzkorozchodný vláček tažený parní lokomotivou – je to jako pohlazení po duši a návrat do dětství… Doslova pár kroků od malebného venkovského nádraží můžete přesednout na turistický vláček.

Bezesporu největším lákadlem pro turisty a největší turistickou atrakcí Žitavských hor vůbec je ale zřícenina hradu a kláštera Oybin, která se tyčí více než sto metrů nad údolím na mohutné stejnojmenné pískovcové skále. Hrad vznikl ve 13. století jako strážní stanoviště u významné zemské stezky, která spojovala Čechy s Lužicí. Na popud Karla IV. byl těsně u hradu v roce 1369 postaven klášter Celestýnů, který podléhal řádovému klášteru v italské Sulmoně. Bohužel při velké bouři v roce 1577 již téměř nevyužívaný klášter a hrad zapálil blesk a téměř celý areál byl následným požárem do základů zničený. Nikdy už pak nedošlo k jeho obnovení, a tak dnes jsou hrad i klášter k vidění už jen v podobě zřícenin – ale opravdu krásných! Zříceniny po požáru celá léta pomalu chátraly a ke zkáze přispělo v roce 1681 i odlomení velké skály, která s sebou strhla celou hradní věž, zavalila nádvoří a dokonce i několik domů v obci pod hradem. Při pozdější těžbě kamene ve spodní části hradu bylo postaráno o další škody.

Trosky hradu pomalu zarůstaly až do konce 18. století, než byly znovu objeveny a v první polovině 19. století zpřístupněny turistům. Hrad ale nebyl příliš udržovaný, takže se jen s velkými obtížemi dařilo zastavit další hroucení jeho zdí. Rozsáhlé opravy a rekonstrukci byly zahájeny teprve v roce 1992, kdy už hrozilo uzavření celého komplexu kvůli jeho dezolátnímu stavu, a trvají dodnes.

Ač se to na první pohled nezdá, komplex hradu a kláštera je poměrně rozsáhlý a navíc vzhledem k místy prudkému stoupání je prohlídka časově náročnější. Za druhou hradní branou se nachází vstup do komplexu, který je samozřejmě placený – od začátku dubna do konce října za základní vstupné zaplatíte 8 �, od listopadu do března 5 �. Průvodce dostanete i v českém jazyce a jak dlouho bude vaše prohlídka trvat, to už záleží jen na vás – doporučuje se ale vyhradit si alespoň dvě až tři hodiny času (prohlídková trasa zaujímá plochu 100 000 m2 a má 31 stanovišť!). Bohužel my jsme tolik času už neměli, a tak jsme se museli od druhé hradní brány vrátit a zamířit zpět k domovu. Ale určitě se sem zase vrátíme a zříceninu hradu i kláštera si prohlédneme. Co jsme se dozvěděli z informačních tabulí a fotografií, prostor celého komplexu je opravdu fascinující. Zřícenina kláštera částečně vytesaného do skály s jejími velkými klenutými okny mě uchvátila už jen na pouhých fotografiích a moc ráda bych si tento pohled (a výhled) užila příště „naživo“!

Kolem areálu vede také několik stezek pro pěší. Vedou většinou lesem a místy úzkými cestičkami mezi skalami a nabízejí zastavení s výhledem do okolí i na zříceninu hradu. Občas tu narazíte také na lavičku, na které můžete jen tiše sedět a kochat se. Kopce s hustými lesy a pískovcovými skalami trochu připomínají České Švýcarsko.

Určitě nezapomeňte také navštívit pozoruhodný evangelicko-luteránský farní kostel, který se nachází nad schody na začátku cesty k hradu a jeho interiér je naprosto výjimečný. Tento barokní takzvaný „svatební kostelík“ se na první pohled nezdá, ale patří mezi zdejší nejvýznamnější historické památky.

Zdejší tradiční roubenky s podstávkou a dělenými okny jsou barevnější a vyzdobenější než ty na české straně. Hrázděné domy jsou od jara obložené barevnými muškáty a i ta pohoda je tu tak nějak větší než u nás. Prostě krásná příroda, historie, romantika … tohle všechno najdete v Oybinu a v Žitavských horách.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10