Lojzo aneb "Lidový orchestr jednoduché zábavy obyvatelstva" je slovenská hudební skupina, která vznikla v 80. letech 20. století. Možná jste o ní slyšeli, jestli ne, nevadí. Ze začátku hrála písně v hudebním stylu označované jako městský folk, využívala hlavně akustické hudební nástroje, charakteristické pro folk, či country a spojovala tyto žánry s tradičními hudebními styly, jako je tango, polka nebo valčík. Je známá i tím, že na koncertech a veřejných vystoupeních patřilo k neodmyslitelnému image této skupiny její domácí oblečení, jehož prvky byly hlavně tepláky a baretky.

V období největší popularity skupina organizovala známé Teplákové bály, na kterých byly tepláky povinnou "plesovou róbou" i u hostů. Svérázné nebylo jen oblečení členů skupiny, ale i jejich texty. V jedné z jejich písní, mimochodem věnované učitelce chemie, se zpívá: Ný, natý, ženatý, itý, zbitý, ičitý, ový istý ičelý, což nápadně připomíná (jak si jistě všichni velmi dobře pamatujeme z hodin chemie na základní škole) přípony: ný natý itý ičitý ičný/ečný, ový istý ičelý, což jsou přípony sloučenin kyslíku, vodíku a třetího prvku, tudíž kyseliny. Ne, nebojte se, nebudu vám dělat přednášku z chemie, i když jsem ve škole měla tento předmět celkem ráda, hlavně, když jsme probírali anorganickou chemii. S organickou jsem na začátku trochu zápasila, ale když jsem pochopila její princip, šla mi velmi dobře. Jenže se říká: orgány, které se nepoužívají, zakrní a to stejné platí i o vědomostech, které se nepoužívají, tak se ztrácejí a bohužel často nenávratně.

A o tom jsem vlastně chtěla psát. Jak jsem psala v článku Prozrazené tajemství, navštěvovala jsem v roce 1993 rekvalifikační kurz s cílem vyškolit se na celního deklaranta. Kurz probíhal v Bratislavě a přednášely nám na něm kapacity z různých odvětví našeho hospodářství a celní správy. Jako první jsme měli přednášky, na kterých jsme se měli naučit a později i v praxi používat Celní zákon. Jak už název hovoří, byly to samé předpisy a paragrafy, ke kterým nemám vůbec vztah a když chci nějaký zákon pochopit, musím si ho víckrát přečíst a i tak nevím, jestli jsem ho pochopila správně. Nebyly to velmi záživné přednášky, ale byly nutné a přednášející se nám je snažili zpestřit historkami z celní praxe, které aspoň na chvíli upoutaly naší dřímající pozornost. Navíc jsme věděli, že na konci kurzu budeme dělat zkoušky, kde budou jistě i otázky z této oblasti, a tak jsme se všemožně snažili, abychom aspoň pochopili základní věci a naučili se je. Potom přišla záživnější část kurzu, kde jsme probírali tzv. zbožíznalství. Ve zbožíznalství se dělí zboží na potravinářské a nepotravinářské (průmyslové) a cílem předmětu je získat vědomosti o jednotlivých druzích zboží, výrobě, sortimentu a skladování a naučit se zařadit jednotlivé složky zboží do komodit. No a v konečném důsledku zařadit zboží podle celního sazebníku, což je velmi důležité pro výpočet různých celních poplatků.

Tato část kurzu mě velmi bavila a vůbec to nebylo tak složité, jak se podle definice může zdát, což bylo určitě i zásluhou přednášejících. A tak jsme se učili o potravinách, palivech, oděvech, průmyslových, chemických a jiných výrobcích, tedy vlastně o všech věcech, které se převážejí přes hranice a tedy musí přejít celním jednáním.

Vzpomněla jsem chemii a tuto část nám přednášel sympatický vysokoškolský profesor - chemik. Vyprávěl nám o různých chemických výrobcích, zboží a polotovarech a diktoval nám, co je důležité.

Už na začátku kurzu jsem si sedla do první řady, abych všechno dobře viděla a slyšela a tak jsem seděla i na této přednášce.

Pan profesor vyprávěl a vysvětloval, diktoval, kam kterou sloučeninu, kyselinu..., zařadíme a já psala a psala a psala, abych toho co nejvíc zachytila. Najednou jsem zaregistrovala, že pan profesor zůstal tiše stát nade mnou. Když jsem zvedla hlavu, uviděla jsem překvapený výraz v jeho tváři. Na moji otázku, co se stalo, se zeptal: "Proč to všechno píšete tak složitě?" Nechápala jsem otázku, tak mi poradil. "Pište to ve vzorcích!"  Občas se mi stává, že jazyk předběhne rozum a tak to bylo i teď, protože ze mě vyletělo: "V pořádku, pane profesore, ale potom diktujte jenom vodu, kuchyňskou sůl a kyselinu sírovou, protože já si už jiné chemické vzorce ze školy nepamatuji."  Přednášková místnost vybuchla smíchem a pan profesor se přiznal, že mu vůbec nedošlo, že jsme tam lidi z různých oborů a ne každý je chemik jako on. Od té doby nám diktoval pomalu a za každou sloučeninou, kyselinou, ... nám nadiktoval i chemický vzorec.

Na závěrečných zkouškách jsem bravurně zvládla i otázky z chemie, ale musím se přiznat, že s chemickým zbožím jsem v praxi jako celní deklarantka tuším nikdy do styku nepřišla a tak si už opět pamatuji jen vzorec vody, kuchyňské soli a kyseliny sírové.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10