Vzpomínka na houbaření

Letos v létě má kamarádka Evička odjela na měsíční lázeňský pobyt do lázní Karlova Studánka. V tu dobu tam zároveň dostala poukaz i naše sousedka Hanka a tak jsem se s ní svezla a vyrazila na dva dny na výlet s plánem užít si kamarádek (malou dámskou jízdu) i skvělého léčivého pramene a pokud nám vybyde čas, i houbaření.

První den jsme strávily jen povídáním, procházkami a pitím minerálky. Večer byl velmi příjemný a počasí přímo ukázkové. Následující den jsme se domluvily ještě spolu s další kamarádkou Janou, která má chalupu kousek od Karlovy Studánky, že vyrazíme na houby. Rozdělily jsme se na dvě dvojice a domluvily se, že se pak všechny sejdeme kolem páté na večeři. Já s Janičkou jsem vyrazila na kratší trasu přibližně dlouhou jen 7 km a sousedka Hanka s kamarádkou Evičkou vyrazily na delší, přibližně 9km trasu.

Šly jsme nádhernou přírodou, kochaly se pohledem na hory i houby a na jednom z paloučků jsme si později prostřely ke svačině, kterou jsme završily skvělým dezertem - borůvkami, které jsme si cestou nasbíraly. Kromě borůvek jsme měly košík skoro plný růžovek, křemenáčů a praváků. Pomalu se blížila třetí hodina a tak jsme se rozhodly pro návrat, abychom dorazily na večeři, tak jak jsme se domluvily.

Kolem páté jsme již byly na pokoji a čekaly na Hanku s Evičkou, které se vydaly na delší trasu. Pomalu se blížila šestá hodina a děvčata nikde. Zkoušely jsme jim zavolat na mobil, ale byly mimo dosah signálu. Po šesté jsme odešly na večeři a doufaly, že jistě brzy dorazí také, ale nedorazily. Tak jsme jim vzaly večeři na pokoj. Před sedmou hodinou jsme se jich konečně dočkaly. Hanka s Evičkou jen padly únavou na postele a přinesenou večeři sluply jako malinu.

Později, až si trochu odpočinuly, už s úsměvem vyprávěly, jak vyrazily a šly a šly, cestou sbíraly maliny, borůvky a houby, až se kolem druhé hodiny chtěly vydat na zpáteční cestu a teprve tehdy zjistily, že Hanka si myslela, že Evička ví, kam přesně jdou a totéž si Evička celou cestu myslela o Hance.

Jakmile si tohle vyjasnily a zjistily, že se ztratily a vůbec netuší, v které části lesa se nachází a mobily jim nefungují, vydaly se jednou lesní cestou, že snad po chvíli narazí na nějakou hlavní trasu, zorientují se a budou moci pokračovat ve směru na Karlovu Studánku. To se jim podařilo skoro až po hodině chůze a do Karlovy Studánky to měly ještě dobrých deset kilometrů. Tak si procházku neplánovaně o hodně prodloužily, ale hlavně, že v pořádku dorazily a dodnes na tuto příhodu s úsměvem vzpomínáme.