Už se moc těším na teplo a léto a při těchto úvahách jsem se v myšlenkách vrátila k jednomu letnímu výletu. Tak jsem se rozhodla, že vám o něm napíšu: Při našem letním pobytu na chatě si najdeme čas i na nějaký ten výlet. Proto nás velmi potěšilo, když se k nám přidali naši přátelé, se kterými jsme minulý rok podnikli výlet na Bradlo. Tentokrát jsme si za cíl stanovili obec Prievaly.

Cesta do Prieval vede přes dědinku Rozbehy okolo zříceniny hradu Korlátko a podle turistické značky v Rozbězích měla trvat cesta lesem 1 hodinu 45 minut, takže dohromady zhruba 2:45 minut. Pro zdatné turisty, za jaké se považujeme - brnkačka. Prievaly jsou dědinka na Záhorí, okres Senica, na trase historické obchodní České cesty Praha - Budín. Vznik Prieval se datuje do období X. století a podle historických údajů tu byl už v roce 1143 postavený kostel. Byl to kostel sv.Jana Křtitele a dal ho postavit král Koloman.

Ve 12. až 14. století byly osudy obce společné s osudem hradu Korlát. Obyvatelé obce přímo podléhali pod správu vládců tohoto hradu a plnili si vůči hradu feudální povinnosti.    V důsledku svojí polohy v Biksárdském průsmyku trpěli obyvatelé obce vojenskými událostmi, kterých bylo ve středověku bezpočet. V roce 1241-2 při vpádu Tatarů do Uherska byla obec vypálena a mnohé obyvatele odvezli do zajetí. V té době byl majitelem území, patřícího k hradu Korlátko, král Béla IV. Povolal německé osadníky k doplnění značně prořídlého obyvatelstva tohoto kraje a hlavně chtěl obnovit Tatary zničenou obec. Obec byla znovu obnovena a tato německá kolonizace dočasně poněmčila tuto starodávnou obec, ne však na dlouho. Po krátkém čase tu usazení Němci úplně splynuli s původním obyvatelstvem.

První písemná zmínka o Prievalech je až z roku 1439, kde se název obce uvádí jako Svancendorf, současně i Zenthgwrch. Monografie nitranské župy z roku 1898 uvádí i další formy názvu obce, a to: v roce 1531 - Sbantisdorf v roce 1545 - Swytzndorf v roce 1578 - Sancydorf v roce 1690 - Sandorf, po maďarsku Sándorf, po slovensku Šandorf v roce 1945 - byla obec přejmenována na Prievaly. Obec procházela různým administrativním vývojem. Do roku 1394 byla opevněnou osadou, potom poddanskou osadou soukromého hradního panstva. Po vytvoření nového státního členění byly Prievaly vyňaté z řízení feudální vrchnosti.
V 17. století bylo postavené opevnění okolo kostela, které sloužilo obyvatelstvu jako opevnění, do kterého se uchýlili před tureckými loupežnými nájezdy. Svému účelu sloužilo též v napoleonské době a v době pruské války. Místní obyvatelé byli nejen zruční řemeslníci, ale také vinaři. Vinná réva se pěstovala na kamenito-písečných půdách - na Zahradách. Dnes už tu po vinařství není ani památky. 
Z České cesty mělo výhody hodně obcí, samozřejmě i Prievaly. V kronikách se zmiňuje, že obyvatelé vybírali mýtné poplatky. V polovině 16. století dostala obec jisté výsady a právo čtyř jarmarků do roka. Později jich bylo i více a také byly povoleny dobytčí trhy. Na šandorfské jarmarky se scházeli lidé z širokého okolí z obou stran Malých Karpat. Jarmarky se neobešly bez hudebníků, kouzelníků, žebráků, ale i zlodějů. Pestré kroje, živé debaty šandorfských obyvatel a obyvatel sousedních obcí provázely každý jarmark, který neplnil jen hospodářskou, ale i společensko-kulturní funkci. Dohody za koupi a prodej se zapíjely v zájezdním hostinci na náměstí obce. A tak se nejeden z těžce vydělaných dukátů přenesl z kapsy zdatných Záhoráků do truhlic hostinského. Není známo, jak se to stalo, ale bohatý majitel zájezdního hostince nestihl skrýši a tajemství svého pokladu prozradit potomkům. Až v roce 1967 při bourání hostince byl nalezený poklad - 21 zlatých mincí a 18 kg mincí stříbrných, které obohacují sbírku Slovenského národního muzea i národní banky.

Prastarou činností v obci bylo pálení vápna. V obci byly vodní mlýny, hlavně na Hlavinském potoku a obou Rudavách. Cesta lesem byla velmi příjemná a zvládli jsme ji v pohodě zhruba za 2:30 hodiny, i když jsme šli téměř vycházkovým tempem. A protože bylo velmi teplo a naše zásoby vody se již minuly, všichni jsme se těšili na pivo. Už zkraje dědiny jsme viděli věž místního kostela a protože jsme předpokládali, že v každé dědině jsou kostel, pošta, obecný úřad a krčma blízko sebe, dali jsme se uličkami tímto směrem. Naše tušení nás nezklamalo a za pár minut jsme se ocitli na náměstíčku. V místním šenku jsme si objednali pivko a chvilku jsme poseděli v příjemném prostředí.  A jelikož jsme byli nejen žízniví, ale i hladoví, přesunuli jsme se do vedlejší restaurace, kde jsme si dali výborný oběd. Po obědě si ještě naši známí, protože jsou oba kuřáci, neodpustili svou cigaretku, pak jsme se ještě prošli po dědině, nafotili na památku pár záběrů a pomalu jsme se vydali na zpáteční cestu na chaty.

Navzdory tomu, že jsme už měli v nohou nějaký ten kilometr, i cestu zpátky jsme zvládli v pohodě a bez problémů. Počasí nám přálo, výlet se vydařil a my jsme se dohodli, že na podobný výlet vyrazíme společně, když nám bude sloužit zdraví, i někdy příště. A tak se už teď moc těším na letošní chatařskou sezonu.