Vzpomínka na mé první zaměstnání

Ráno jsem vstala a oblékla se do pečlivě nachystaného oblečení. S sebou vše důležité, a mohla jsem vyrazit. Z probdělé noci jsem měla rty celé seschlé a popraskané, a proto jsem se ještě od dveří svého bytu rychle vrátila a popadla jelení lůj na rty ze zrcadla v koupelně. Jím jsem poté přetřela své rty při sestupování po schodech, abych se zbytečně nezdržovala.

Do práce jsem přišla hodně brzy. Alespoň udělám dojem, ujišťovala jsem se. Ten den jsem dojem skutečně učinila, nezávisle na tom, v kolik jsem přišla.

Už když mě má nadřízená představovala ostatním kolegům, všimla jsem si, že v každé kanceláři, do které jsme vkročily, spatřuji na tvářích přítomných jeden a tentýž výraz. Jako by se mě báli, byli zděšení a snad se i štítili? Podobně se tvářila ona vedoucí, která mě představovala. Vůbec jsem nechápala. Oblečení jsem měla čisté, pečlivě vyžehlené, dokonce jsem si před pár dny zašla ke kadeřníkovi, a ráno jsem na sebe vyplácala dostatečné množství nechutně předraženého, decentního a velmi příjemného značkového parfému. Co se jim nelíbí?

 Když jsem konečně v jedné z kanceláří zůstala, protože to bylo právě mé pracovní místo, všímala jsem si, že se má kolegyně usmívá a tajně po mně pokukuje. Co se jí na mně nelíbí? Nebo že bych jí byla až moc sympatická? Co když je kapánek jinak orientovaná, než já? Začala jsem se obávat.

Když jsem ale o přestávce zaběhla na toaletu, zjistila jsem důvod. Při umývání rukou jsem pohlédla do zrcadla nad umyvadlem. Zíral z něj na mě podivný klaun. Klaun s mýma očima a pečlivě střiženým mikádem, které mi vykouzlila má kadeřnice. Tam, kde má obyčejný člověk rty, jsem měla rudou čmáranici. V rozčilení jsem ráno šáhla místo po jelením loji po zbarvujícím se balzámu na rty. Oba přípravky měly k mé smůle velmi podobný obal. Balzám se po nanesení zbarvil do ruda, protože jsem si rty natřela v opravdu silné vrstvě. Poté jsem si ještě rudou čmáranici rozmazala až k nosu a po celé bradě. Takto zmalovaná jsem předstoupila před svou nadřízenou a kolegy s cílem co nejvíce zaujmout. To se mi opravdu podařilo.

První dojem je naštěstí jen první dojem. Přestože jsem se první den zapsala v zaměstnání jako komediant, přesto jsem nakonec mezi své kolegy zapadla a našla mezi nimi spoustu přátel. Ve firmě jsem zůstala pracovat téměř dvacet let až do doby, kdy zanikla. Moc ráda a vždy s úsměvem na rtech na své první zaměstnání vzpomínám.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10