Vztah bez lásky

Moji přátelé sňatky z rozumu odsuzují. Říkají, že manželství uzavřené z vypočítavých důvodů, ať jsou jakékoli, nemůže za něco stát. Manželství z rozumu. Řekněte si tato dvě slova nahlas. Slyšíte? Zní to vypočítavě, chladně. Neromanticky. Možná proto takové vztahy odsuzujeme a zároveň si neumíme přiznat, že svého partnera jsme si taky částečně vybrali z rozumu!

Čekám, než přeskočí jiskra ...

V minulých stoletích byla láska ve vztahu až na druhém místě. Lidé byli tenkrát až na druhém místě. Lidé byli tenkrát podřízeni vůli rodičů a jejich rozhodnutí většinou znamenalo definitivní konec jakýchkoli pokusů o sňatek z lásky. Než dostali možnost zvolit vlastní cestu, byli leckdy i nevědomky zadaní a neexistovala cesta zpět.

Ona ho miluje, on ji ale nechce

Vztahy, v nichž se dva lidé dají dohromady nikoli z lásky, ale z rozumu, fungovat mohou. Co ale takové, kde se muž žení z rozumu, zatímco žena z lásky, případně obráceně? Vztah je proces, který se neustále vyvíjí. Tím dává emocionálně méně angažovanému partnerovi možnost otevřít se svému protějšku postupně. Pomoci paradoxně mohou i vnější zásahy - onemocnění, problémy přátel v okolí. Když se to nepodaří a ve vztahu nadále zůstává nerovnováha, pár se většinou časem rozejde. Každé manželství pochopitelně radikálně změní případné narození dětí. Ať je uzavřené z lásky nebo z rozumu, rodičům přibývá nová role, mnoho starostí, ubývá sil, peněz, společných chvil a vzájemné pozornosti, což je samo o sobě dost velká zátěž. Jenže manželství uzavřené z rozumu se potýká ještě s jednou zátěží - chybějícími emocemi, které mohou negativně ovlivňovat děti.

Vztah bez lásky nemusí stát za nic. Ale může stát za hodně, budete-li se oba snažit. Neodsuzujte ho, aniž byste ho prožili.