Z historie vějíře

Je to zdobené, elegantní a příjemně to chladí. Vějíř. První vějíř se v lidských rukou objevil už před 5 000 lety a od té doby prošel řadou změn. Měnil se jeho vzhled i funkce. Vějíř nebyl zdaleka jen pomůckou pro příjemné ovívání.

První vějíře si užívali vysoce postavení hodnostáři starověkého Egypta. Byly to vlastně svazky pštrosích per na dlouhé tyči, kterou držel oddaný sluha. Vějíř si nemohl dovolit jen tak někdo. Pštrosy totiž směl lovit jen samotný faraon a jeho družina a luxusními pery pak obdarovával své nejvěrnější služebníky.

O něco málo později se vějíře, tentokrát už klasického vzhledu, objevily v Japonsku. Existovaly tu ve dvou variantách: ty obyčejné z kůže nebo hrubé látky používali japonští rolníci k odfoukávání plev z rýže. Naopak jemné hedvábné vějíře byly vyhrazeny jen pro císaře a mandaríny. Čím zdobnější vějíř byl, tím výše postavené osobě patřil.

V Japonsku také vymysleli jedno velmi netradiční použití vějíře - jako zbraně. Ramena vějíře se pro tyto účely vyráběla z kovu a leckdy zaostřovala. Dobře trénovaný bojovník mohl tento vějíř použít k zablokování útoku dýky nebo dokonce jeho prostřednictvím zasadit protivníkovi smrtelnou ránu do oblasti krku. Pro jeho nenápadnost ho někteří japonští mistři používají dodnes.

Vějíře v Evropě

Do našich končin se vějíře dostaly díky portugalským mořeplavcům v době křížových výprav (asi v polovině 16. století). Vějíře si velmi brzy oblíbila středomořská šlechta (ve Španělsku se běžně používají dodnes) a expanzi vějířů do všech koutů Evropy už nestálo nic v cestě. Důmyslného výrobku si ale povšimli také kováři, kteří začali v některých případech používat vějíře k jemnému rozdmýchávání ohně.

V roce 1578 přivezla královna Kateřina Medičejská do Francie novinku: skládací vějíř, navíc bohatě parfémovaný. Evropští umělci se doslova předháněli v co nejnápaditějším použití neobvyklých a zdobných materiálů. Vějíře se vyráběly z želvoviny, tenkých plátků slídy, ale i z tence tepaných kovových fólií.

Zlatá éra vějířů ale nastala až ve století 18. Vějíře se staly poslem kultury, protože místo oblíbených květinových nebo biblických motivů byly na jejich povrch malovány důležité události historie. Dámy se tedy ovívaly malými uměleckými dílky. Mezi oblíbené motivy patřily například balóny, vznášedla, manufakturní výrobny a další.

V 19. století se díky rychle se rozvíjejícím technologiím staly vějíře levnější a snadněji dostupné. Jejich masová obliba ale netrvalo dlouho. Obchodníci se totiž brzy chopili šance a začali vějíře rozdávat jako levné a originální reklamní dárky. To vějíře brzy lidem znechutilo natolik, že od jejich užívání upustili. Dnes se s vějíři běžně setkáte jen ve Španělsku, Itálii a Japonsku.