Na Pražském hradě probíhala výstava, kterou jsem si nemohla nechat ujít. Výstava se konala v Jízdárně Pražského hradu a nesla název „Světlo v obraze: český impresionismus - Inspirace blízké i vzdálené“. Jednalo se o první ucelenou výstavu českého impresionismu, na které bylo vystaveno 520 obrazů od 78 autorů.
Obrazy na výstavu zapůjčilo přes padesát státních a soukromých institucí, tuzemských i zahraničních. Pořadatelem projektu byla Správa Pražského hradu, koncepčně a autorsky ji zajišťoval Spolek výtvarných umělců Mánes.
Mluvčí Správy Pražského hradu David Šebek před výstavou uvedl: „Vystavená díla budou reprezentovat impresionismus v jeho různých vývojových fázích. Cílem expozice je ukázat český impresionismus v celé jeho velikosti, kvalitě a kráse, zároveň také přiblíží a nově osvětlí souvislosti vzniku impresionismu v Evropě a potažmo u nás.“
Vzhledem k tomu, že jsem výstavu navštívila až začátkem ledna 2018, tedy pár dní před jejím uzavřením, neměla jsem možnost včas Vás na ni upozornit. Takže tomu, kdo zmeškal, nabízím aspoň pár informací a fotografií.
Expozice byla tematicky členěna, obrazy byly vystaveny v jednotlivých oddílech podle námětů: Zahrady a parky, Zimy, Slavnosti a obřady, Zátiší, Kouzlo venkova, Vody, Háje, Zátiší, Marina, Japonské inspirace, Motivy z cest, Městský žánr, Figura a portréty.
Uprostřed výstavní síně vznikl panteon, nazvaný Opus magnum, se sedmi nejdůležitějšími impresionistickými plátny od českých autorů: Od Maxe Švabinského Chudý kraj a Žlutý slunečník (Léto), od Antonína Slavíčka Hostišov od západu a Silnice/Krajina z Kameniček, od Václava Radimského Jitro na řece L’Epte, Krajina s vodní hladinou a Měsíční svit.
Na výstavě byly k vidění i díla Joži Uprka, Antonína Hudečka, Miloše Jiránka, Vojtěcha Preissiga, Stanislava Lolka, Josefa Schussera, Františka Kupky, Ludvíka Kuby, Eugena-Louis Boudina, Eugena Jettela, Ivana I. Šiškina, Alexandra A. Kiseleva nebo Andreje A. Zareckého a dalších.
V oddíle Marina byl vystaven obraz zakladatele impresionismu Claude Moneta a v oddíle Vody jeden z nejzásadnějších obrazů malíře Antonína Slavíčka nazvaný Hostišovský rybník z roku 1902.
V prostoru mezi obrazy byly různě rozmístěny i sochy, které celý výstavní prostor krásně doplnily. Uvedu jich jen několik: Vzpomínka od Josefa Mařatky, Messalina od Jana Štursy, Tanečnice sochaře Jaroslava Horejce, M.Aleš od Bohumila Kafky, model portrétu Jaroslava Seiferta pro pomník v Kralupech nad Vltavou.
Koncepce výstavy byla zaměřena na širokou kulturní veřejnost domácí i zahraniční, i proto u každého obrazu a sochy byly podrobné popisky v češtině a angličtině.
Výstava byla nádherná.
Uvítala bych, kdybychom se o zajímavých akcích vzájemně informovali a podělili se o své zážitky. O mnohých akcích se dozvídám zpětně, což mne velmi mrzí.
ChytráŽena.cz