Když se někdo stane slavným a bohatým, začne mnohým lidem vrtat v hlavě, zda za tím není nějaká nekalost. V minulosti se například věřilo, že taková osoba dosáhla proslulosti a úspěchu za pomoci pekelných sil neboli že uzavřela smlouvu s ďáblem.
Nejinak tomu bylo v případě Johana Josefa Antonína Eleazara Kittela. Tento známý a vyhledávaný léčitel žil v letech 1704-83 ve vesničce Šumburk (dnes Pěnčín-Krásná) v podhůří Jizerských hor.
Jako syn ranhojiče měl k tomuto oboru blízko. Vynikajících výsledků dosáhl díky talentu a znalosti léčivých rostlin, které se v jeho rodině předávaly z generace na generaci, i četbou odborné literatury.
Jako mnohem později Vincenc Priessnitz nebo Sebastian Kneipp i doktor Kittel používal také vodoléčbu. K jeho pacientům patřili vesničané z širokého okolí, ale i bohatí měšťané a šlechtici z Prahy, Vídně či Žitavy. Movitá klientela mu umožnila nejen léčit chudé, někdy i zcela zadarmo, ale i stavbu kostela, fary a školy.
Určitě bylo mnoho vděčných pacientů, ale tajemným mýtům a legendám, ať už jim věříte nebo ne, se vždy lépe naslouchá. (A také drbům a pomluvám, dnes stejně jako před 300 lety.)
S trochou nadsázky můžeme popřemýšlet, jak asi vznikla legenda o doktorově létajícím plášti. Možná si jen někdy paní Kittelová před sousedy povzdychla, že je na početnou rodinu a celou domácnost sama, protože její muž často není doma a stále někde „lítá po pacientech“; k tomu jeho typický outfit - dlouhý plášť - a je na pověst zaděláno.
Dnes na podobné zkazky můžeme pohlížet spíše s pobaveným a chápavým úsměvem, ale pokud vás inspirují k návštěvě Kittelova domu, abyste se o dobrotivém lékaři dozvěděli více, jedině dobře.
Obec Krásná (resp. Pěnčín-Krásná) leží zhruba na půli cesty mezi Jabloncem nad Nisou a Železným Brodem na jižním úpatí Černé Studnice. Prochází tudy modrá turistická značka, pokud přijedete autem, je malé parkoviště poblíž fary a kostela sv. Josefa. Můžete se zde osvěžit vodou ze studánky.
V podhorské oblasti mezi Jizerskými horami a Českým rájem lze vidět chalupy roubené a hrázděné konstrukce, někdy kvůli odlehčení na tzv. podstávkách. Obvykle nejde o žádné rozsáhlé usedlosti s hospodářskými budovami a špýchary, lidé se tu věnovali spíše řemeslu. Ve srovnání s těmito chaloupkami musel Kittelův dům budit velkou pozornost. Roubená stavba s mansardovou střechou, nazývaná „Burk“, má obdélníkový půdorys a je celá podsklepena. Dá se předpokládat, že inspirací mu byly panské domy, které se stavěly ve sklářských osadách. Dům užíval se svou početnou rodinou, měl zde pracovnu (ordinaci), místnosti pro přípravu léků, pokoje pro pacienty. U domu byla zahrádka, kde pěstoval léčivé byliny.
Poslední roky života strávil Kittel se svou manželkou na faře, u svého syna Filipa. Dům přenechal nejstaršímu synovi Josefu Pavlu, rovněž lékaři. Pak se majitelé střídali a po druhé světové válce sloužil objekt jako bytový dům. Na konci sedmdesátých let se zvažovala rekonstrukce a využití pro podnikovou rekreaci. K tomu nedošlo a, podobně jako v mnoha jiných případech, následovala léta chátrání a soudních sporů. Budovu v havarijním stavu koupila v roce 2004 obec a po 15 letech rekonstrukce zde zpřístupnila muzeum.
Expozice seznamuje nejen s životem doktora Kittela, ale i historií oblasti a lidového léčitelství. Je příjemnou zastávkou pro každého, kdo preferuje poklidné putování Jizerskými horami bez adrenalinových zážitků a center s vysokou koncentrací turistů.
A třeba i inspirací a důvodem k zamyšlení. Nemusíme hned šmahem zatracovat nejmodernější technické vynálezy a stěhovat se na pustý ostrov, ale určitě je dobré v uspěchané konzumní době trochu přibrzdit, vrátit se ke svým kořenům a předkům, k osvědčeným a léta prověřeným receptům z přírody, k prostšímu životu.
IKE - čtenářka
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz