Mám ráda ty dny, kdy příroda řekne „hop“ a naběhlé pupeny stromů puknou a razantně vystrčí na světlo trochu pomačkané jasně zelené lístečky.Je to jak výstřel ze startovní pistole, který nelze vzít zpět a běžce už nelze zastavit.

Vždyť na tento okamžik tak dlouho čekali! Tráva roste doslova před očima a louky náhle zezlátnou sluníčky pampelišek. Ani se nenadějeme a jsou odkvetlé a vítr roznáší jejich chmýří po okolí. V těch dnech dominují v přírodě čtyři barvy - nahoře modré nebe a bílá oblaka a na zemi svěží zelená se žlutými loukami pampelišek či lány rozkvetlé řepky.

V takových chvílích prostě nejde zůstat doma, a pokud to okolnosti alespoň trochu dovolí, je přímo povinnost jít ven a nabažit se probuzeného jara.

Na jižním okraji Prahy, v dosahu MHD, se nachází lokalita, kterou rádi navštěvujeme v každé roční době. A tentokrát nás sem pozvalo jaro.

V místě, kde se Břežanský potok vlévá do Vltavy, se vypíná nad řekou strmý zalesněný vrch Hradiště, běžně též nazývaný Závist. Na protější straně údolí pak návrší Šance. 

V průběhu let byly na Hradišti vytyčovány různé vycházkové okruhy a naučné stezky, prochází zde několik turistických značek. 

Vzhledem k husté síti pěšin nebudu nabízet přesnou trasu, můžete si sami zvolit, kudy se vydáte.

- malá lesní ZOO v Břežanském údolí při silnici nedaleko nádraží Praha-Zbraslav. Je zde i prostor pro parkování. Zookoutek byl založen v roce 1971 a slouží i jako útulek pro opuštěná mláďata a poraněná zvířata. Lze tu vidět jezevce, kunu, divoká prasata, výra velkého či káně. Pokud máte doma zbytky tvrdého chleba, můžete ho zde odevzdat do sběrné budky.

Po zhlédnutí zvířátek (mini ZOO opravdu není velká) je možné pokračovat v procházce dále podél Břežanského potoka. U Hálkova pomníku je upravené místo pro ohniště, takže hlavně děti ocení, když si zde uděláte piknik.

- v dávných dobách se zde rozkládalo rozsáhlé oppidum, keltské hradiště. Archeologické nálezy dokazují, že se jednalo o skutečné „velkoměsto“ s branami, akropolí, mincovnou, řemeslnými dílnami. Pro uchování vzácné lokality byly výkopy zasypány, ale podrobně se s výsledky archeologického průzkumu můžete seznámit na informačních tabulích umístěných v altánu na vrcholu. V roce 1989 bylo Hradiště a keltské oppidum Závist prohlášeno kulturní památkou a roku 1998 národní kulturní památkou.

- ten nelze minout, pokud sestupujete z vrcholu Hradiště po žluté značce k mini ZOO. Od altánu je krásný výhled na Zbraslav, mosty přes Vltavu a okolí. V tuto chvíli je vhodné zmínit Zbraslavský klášter a zámek, který vidíme na severním okraji obce. Původně zde měl Přemysl Otakar II. lovecký dvůr, neboť se mu líbila poloha na soutoku Berounky a Vltavy a okolní lesy plné zvěře. I zdejší stráně byly vhodné na osazení vinnou révou. Jeho syn  Václav II. věnoval klášter cisterciákům.

Zbraslav je známa i populárním závodem Zbraslav - Jíloviště, první ročník se zde jel v roce 1908. Navždy spjatý se Zbraslaví je i „mistr českého jazyka“ spisovatel Vladislav Vančura. Právě zdejší plovárna mu byla inspirací k napsání Rozmarného léta.

Výhledy se mohou naskytnout i při dalším sestupu, ale to je závislé na roční době, respektive na olistění keřů a stromů podél pěšiny.

Vydáte-li se z vrcholu Hradiště Závist východním směrem po zelené turistické značce směrem na Dolní Břežany, čeká vás příjemná pěšina lesem nebo před nedávnem asfaltem zpevněná cesta vedoucí jeho okrajem. Svahy údolí jsou převážně pokryty smíšenými lesy. Můžete sestoupit i ke studánce Jaromířka. V těchto místech díky nové cestě můžete potkat i cyklisty. Kolo ale v žádném případě neberte na opačnou stranu údolí, tzv. Keltskou naučnou stezku. Nedovoluje to ochrana přírody ani terén. Tato stezka kopíruje žlutou značku z Točné do Zbraslavi; opatrně při odbočce k Nickerlově desce, pohyb ve svahu je zde trochu obtížnější. (F.A.Nickerle, 1813-1871, byl profesorem přírodovědy na polytechnice v Praze a známým entomologem).

Tabule Keltské naučné stezky, umístěné v terénu, bohužel podléhají povětrnostním podmínkám a vandalům. Doporučuji proto, pokud vás procházka po dávném hradišti zaujala, dohledat si i další informace o tomto velmi svébytném národě zručných řemeslníků a zemědělců. Přišli po něm další - Germáni, Slované, ale vědecké genetické studie jasně prokázaly, že naše populace je mimo jiné i keltského původu. I mnohé z toho, co se dnes prezentuje jako křesťanské tradice, má své kořeny v pohanské minulosti. Některé jejich symboly používáme dodnes a ani o tom nevíme.

Opět se ukázalo, že vycházka do přírody může být nejen příjemným zážitkem, ale i inspirací v mnoha ohledech.

IKE - čtenářka
ChytráŽena.cz