Za láskou do Jizerek

Rozhodly jsme se s kolegyněmi ze zaměstnání, že oslavíme MDŽ na horách. Všechny čtyři, Jana, Katka, Růžena a já, jsme si vzaly na začátek března dovolenou, abychom si odpočinuly, načerpaly síly a oslavily ten medializovaný den, který každoročně slaví především muži. Naše drahé polovičky se sice bránily, že také chtějí slavit, nic jim to ale nebylo platné. Všechny čtyři milujeme procházky, turistiku a přírodu, a tak jsme zvolily Jizerské hory. Vybrala je především Růžena s tím, že slyšela, jak je to tam krásné. Přiblížit na dovolenou nám pomohla Katka a její zánovní Škodovka.

S sebou jsme si nabalily především jarní oblečení. Už na konci února bylo totiž nezvyklé teplo. Když Škodovka šplhala do kopce, cítily jsme, jak přituhuje. Teplota okolo klesala níž a níž, jarní krajina se měnila v zimní, a my nakonec vystoupily do sněhem pokryté krajiny. Hotel byl na vyvýšenině, na kterou dopadaly kostrbaté sluneční paprsky.

„Tak snad aspoň na pokoji bude teplo,“ poznamenala Jana. „Třeba se oteplí a my využijeme jarní hadříky,“ promluvila jako první Růžena. Růžena se ráda parádila. Nosila moderní kostýmky, oblékala si šaty a sukně podle poslední módy a nakupovala v luxusních obchodech. I na tuto dovolenou si vzala svou krásnou garderobu a doufala, že ji zde využije. Jako jediná z nás totiž byla nezadaná.

Ubytované jsme byly ve dvou dvoulůžkových pokojích, které spolu sousedily. Nejdřív jsme se ale musely zahřát, což jsme učinily v hotelovém wellness se saunou, bazénem a soláriem. Večer jsme zpečetily v hotelovém baru.

Jizerské hory jsou krásné. Zima nám ale zabránila v jejich bližším průzkumu. Nejdřív byla zima Janě, pak Katce, a nakonec jsme drkotaly zuby já s Růženou. Udělaly jsme za celou dobu jen jedinou túru po hřebenech. Pak jsme to vzdaly. Zbytek pobytu jsme strávily v útrobách hotelu. Naštěstí nabízel dostatek vyžití. Sauna i bazén byly v ceně, stejně tak prostorná posilovna. V ní jsme možná malinko zpevnily svá těla. Nakonec jsme předposlední den podlehly naléhání Růženy.

„Vzala jsem si schválně krásné jarní šaty, abych se tu seznámila,“ protestovala.

„Ty chceš chlapa až z Jizerských hor? A jak byste se vídali?“ zajímalo nás.

„No, Jizerské hory se mi líbí. Až tu nebude taková zima, bude tu krásně. V létě bych věděla, co tu dělat,“ mudrovala Růžena.

Smály jsme se jí, protože šla na seznamování od konce. Nejdřív si našla místo, a pak teprve chlapa, s kterým by chtěla být. A ke všemu zneužila i nás! Mohly jsme být někde v nížině a užívat si jara.

Z lítosti jsme se ale ten předposlední den vyparádily s tím, že vyrazíme někam do společnosti. Na Růženu jsme ale neměly. Vypadala jako princezna. Jen to bylo v místech, kde bychom více využily teplou zimní výbavu. Vypadaly jsme sice v lehkých jarních šatečkách trochu divně, ale na zábavě, kterou jsme si předem zamluvily v nedalekém podniku, to mělo úspěch. Šly jsme z náruče do náruče a největší zájem byl samozřejmě o nejmladší a nejlépe oblečenou Růženu.

„Říkám, že Jizerky jsou krásné,“ pošeptala nám v jednu chvíli, když se konečně na chvilku zastavila u našeho stolu.

Nevěřily jsme, ale od té doby máme kamarádku až ve vzdálených Jizerských horách. Růžena se skutečně ten den seznámila s člověkem, s kterým si neskutečně rozuměla. Ač jsme tomu nevěřily, vzájemné dojíždění a návštěvy jim vydržely téměř rok. Po této době se Růžena přestěhovala k Richardovi. Dnes jsou už manželé. A my tři, Jana, Katka a já, máme od té doby jednou za rok místo, kam zajedeme na společnou dovolenou. Tak Růžena přišla ke štěstí, my k možnosti rekreace a všichni jsme spokojení.

čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete