Rodina Nádherných z Bohutína měla mlynářské předky na Příbramsku, jako pražští měšťané obchodovali se železem a získané prostředky investovali do zvelebování velkostatků. Za  zásluhy tak získali šlechtický titul a v roce 1879 koupil Sidonin otec zámek Vrchotovy  Janovice.

Sidonii se spolu se sourozenci (starší Jan a dvojče Karel) dostalo dobrého vzdělání, které  bylo základem životního stylu šlechty. Matka vedla děti ke vztahu k literatuře a umění, otec ke sportování, s irskou chůvou a mezi sebou mluvily děti anglicky, s rodiči a učitelem německy, se služebnictvem česky.

Idylické dětství končí, když na tuberkulózu umírá její otec, to bylo Sidonii deset let.

Sidonie ráda cestovala, především do Francie a Itálie. Šlechtictví ale vnímala hlavně jako závazek k českým kořenům a zvelebování rodinného sídla, především zámeckého parku, bylo její velkou vášní.

Při návštěvě pařížského ateliéru sochaře Augusta Rodina se seznámila s básníkem R. M.  Rilkem. Stala se jeho celoživotní múzou, mecenáškou a přítelkyní. Jejich vztah byl  platonický, Rilke navštívil Janovice pouze třikrát, ale dochovala se obsáhlá korespondence,  která trvala až do jeho smrti v roce 1926.

Druhým osudovým mužem baronky byl spisovatel Karel Kraus. Byl to vztah plný vášní a  rozchodů. Sidonie měla několik dalších nabídek, dokonce se provdala za hraběte Maxe Thuna - Hohensteina, ale toto manželství trvalo jen několik měsíců. 

Na zámku ve Vrchotových Janovicích se scházela řada významných osobností té doby: malíř Max  Švabinský, vnučky prezidenta Masaryka, zakladatel průhonického parku Sylva-Taroucca, architekt Adolf Loos a další.

V roce 1910 umírá Sidoniina matka, o tři roky později dobrovolně končí život milovaný bratr Jan, přichází I. světová válka, konec Rakouska-Uherska, vznik samostatné republiky. 

V roce 1931 náhle umírá její druhý bratr Karel na embolii po operaci slepého střeva.

Když 4.2.1936 porazil Krause na ulici ve Vídni cyklista, nikoho by nenapadlo, že banální  úraz bude mít takové následky - Kraus po několika měsících umírá, právě včas před  nastupujícím fašismem. Sidonie zůstává ve svých padesáti letech zcela sama.

Pilně se stará o park a hospodaření velkostatku, Mnichovskou dohodu vnímá jako zradu. Hned  v prvních dnech okupace se Němci objevují na zámku, na velkostatek je dosazena nucená  správa a v následujících letech v celé oblasti zřízeno vojenské cvičiště a koncentrační  tábory. Postupně jsou vyklizeny všechny obce a osady, i baronka musí opustit zámek.

Škody napáchala i vojska osvoboditelů a poválečné drancování. Jako by ran osudu nebylo málo, je baronka neprávem nařčena z kolaborace. 

Nejspíše pro vzpomínky na ty, které milovala, se snaží dát parku původní podobu. Soudruzi  však podobným aktivitám nepřejí a to, co na zámku ještě zbylo, je rozkradeno nebo rozbito.  Sidonie emigruje do Anglie. Naděje na lepší zítřky ve svobodné zemi však rychle pohasíná.  Nenachází zde spřízněné duše a je jí diagnostikována rakovina. 

Celoživotní silná kuřačka podlehla nemoci v Londýně, 30. září 1950. Na náhrobní desku  nechala vytesat nápis Kde domov můj, kde vlast je má. Bezmála padesát let čekalo prázdné místo na malém hřbitůvku v rohu zámeckého parku na její návrat. Ostatky baronky se do Vrchotových Janovic vrátily v roce 1999.

Park u zámku ve Vrchotových Janovicích není rozlohou velký (16,5 ha), procházíme ho křížem  krážem a přemýšlíme, jaký byl život baronky Sidonie Nádherné - plný inspirace, naděje, touhy po volnosti, lásky i trápení. Člověk by zde očekával spíše neklid a rozervanost, ale opak je pravdou,  vládne tu harmonie a patrně kvůli příběhům, které jsme si připomenuli, vnímáme jeho genia loci velmi intenzivně.

Vydáte-li se po prohlídce zámku a parku do okolí obce, jistě narazíte na některou z informačních tabulí naučné stezky Po stopách Sidonie Nádherné. Zda po ní dojdete až na nádraží do Olbramovic nebo se jen budete toulat krajinou „zvlněnou jako lehká hudba“, je pouze na vás.

IKE - čtenářka
ChytráŽena.cz