Žádost o řidičský průkaz

Do autoškoly jsem nastoupila jako čerstvě osmnáctiletá dívka ještě se svou kamarádkou. Řízení mě velice bavilo a já se těšila na závěrečnou zkoušku i na to, až budu mít svůj vlastní řidičský průkaz. A tak jsme se obě, já i kamarádka, dočkaly závěrečných zkoušek. Obě jsme udělaly písemné testy i jízdy a mohly jsme si jít vyřídit řidičský průkaz. A proto jsem se domluvila právě s Hankou, s kterou jsem do autoškoly nastupovala, že se zajdeme vyfotit. Vyzvedly jsme si hotové fotografie a i na příslušný výbor jsme šly spolu. Žadatelů bylo na úřadě mnoho. Čekaly jsme, povídaly jsme si a vzájemně jsme si ukázaly také nové fotografie.

„Jé, tobě to sluší,“ ohodnotila jsem fotku Hanky. I ona mi pochválila mou fotku. Nakonec jsme si, jako dobré kamarádky, také fotku vyměnily na památku. Vložila jsem Hančinu fotografii do kartonové skládanky, ve které jsem měla i svou fotku, a čekala jsem dál.

Konečně jsem mohla vstoupit do kanceláře. Předala jsem doklady i fotografii. Paní úřednice mi po chvilce předala tiskopis, požádala mě o překontrolování údajů a podpis na příslušném místě. Na tiskopise byla nalepená také má fotografie, kterou jsem ale neprohlížela. Zkontrolovala jsem datum narození, jméno a adresu, podepsala jsem se a tiskopis odevzdala.

„Přijďte si za čtrnáct dní,“ usmála se paní za přepážkou, a já se rozloučila. Počkala jsem ještě na Hanku a společně jsme si zašly na pohár, abychom oslavily to, že jsme udělaly pro nás tak důležitou zkoušku.

Večer jsem si uklízela věci z kabelky a ještě jsem nahlédla do skládačky s fotkami. Zůstala jsem jako opařená. Ze skládačky na mě koukala má tvář z několika fotek, ovšem Hančina fotografie tam nebyla. S hrůzou jsem si přepočítala fotografie. Mé byly v plném počtu tak, jak jsem je dostala u fotografa. V tu chvíli mi došlo, že jsem na úřadě předala ke své žádosti o řidičák fotografii své kamarádky. Hanka je mi sice malinko podobná, přesto jsem si nemohla dovolit jezdit s řidičským průkazem, na kterém by u mého jména byla fotka mé kamarádky. A paní úřednice prostě fotografii nezkontrolovala.

A tak jsem druhý den navštívila, sice v neúřední den, opět úřad. Trvalo mi nějakou dobu, než jsem se vůbec doklepala na příslušnou kancelář, ale vše dobře dopadlo. Dostala jsem zpět fotku kamarádky a předala tentokrát svou skutečnou fotku.

Kdykoli si od té doby jdu obnovit platnost řidičského průkazu, na příhodu si vzpomenu a důkladně kontroluji, co úřednici předávám.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10