Černínská zahrada, jak je z názvu patrné, je součástí Černínského paláce na Loretánském náměstí. Zahrada má samostatný vstup naproti Loretě. Od roku 2011 je zahrada v letní sezóně, tj. od začátku května do konce října, přístupná i pro veřejnost. Bývá otevřena denně od 10 do 17 hodin, tedy pokud se v zahradě nekonají akce Ministerstva zahraničí ČR, jež v současnosti využívá Černínský palác. Do zahrady je vstup zdarma, lze se zde volně pohybovat, fotografovat je možné. Jen pejskové sem nesmí.
Během letošního léta jsem chtěla zahradu několikrát navštívit, ale vždy byla zrovna uzavřena, tedy obsazena návštěvníky pozvané ministerstvem. Až poslední říjnový den, kdy jsem se v okolí náhodou procházela, jsem ke své radosti zaznamenala, že je zahrada volně přístupná. Při slunečném počasí, v dopolední čas bez davů turistů, jsem si konečně zahradu mohla v klidu projít.Černínská zahrada se rozkládá na ploše 1,7 hektaru, je rozdělena na dvě části, předěl mezi zahradami tvoří opuková terasní zídka. Starší geometricky upravená část zahrady se nachází přímo pod Černínským palácem, z něhož vede palácové schodiště k terase horního bazénu, neboli k velké fontáně s vodotryskem. Pod horním bazénem je dolní kaskádová kašna, kterou tvoří dva přepadové bazény nepravidelných tvarů, vytvořené z mramoru. Na konci zahrady stojí oranžerie v podobě pavilonu, která byla postavena v letech 1718 – 1733. Postavil ji zednický mistr Jakub Schedel.
Nová část zahrady má volnější kompozici, procházka vede mezi keři, vysokými stromy. Rostou zde buky, liliovníky, javory, jinany. Parku dominuje nádherný rozložitý platan. Ve stinné části zahrady je drobná kašna - v kamenné opěrné zídce je usazena malá obdélná pískovcová nádrž s maskaronem jako chrličem. V zadní části se zahrada mění v jehličnatý lesík. Zpětně jsem se dočetla, že byl do zahrady umístěn hraniční kámen z česko-bavorských hranic - z roku 1766, který v roce 1990 dostal tehdejší ministr zahraničí Jiří Dienstbier. Ten jsem ale neobjevila, nějak jsem ho přehlédla.Dominantou zahrady je samozřejmě Černínský palác, který je uznán za největší barokní stavbu palácového typu v Praze. Krásu zahrady ale umocňují i nádherné výhledy na Loretu a na kostelík Panny Marie Andělské.
Z historie uvedu jen základní fakta: Palác i zahrada nesou jméno šlechtice Hraběte Humprechta Jana Černína z Chudenic, vzdělaného cestovatele a diplomata. Ten roku 1669 začal se stavbou Černínského paláce, a následně roku 1693 se stavbou zahrady podle plánů arch. Francesca Carattiho. Další etapu budování zahrady realizovali dědicové, hrabě Heřman Jakub Černín z Chudenic a dokončil ji roku 1723 vnuk zakladatele, hrabě František Josef Černín z Chudenic.
V letech 1741 - 1942 byla zahrada během války silně poničena a následně ještě znovu roku 1757 za obléhání Prusy. Roku 1851 Černínové palác i zahradu prodali ženijnímu ředitelství v Praze a vznikla zde kasárna a ze zahrady se stal dvůr plný stájí. Část palácové zahrady byla úplně zničena, další část zastavěna vojenskými budovami. Zahradní pavilon sloužil jako kovárna. V roce 1904 byla zahrada zrekonstruována, získala původní podobu barokní zahrady včetně kašen. V roce 1928 převzal palácový komplex a zahradu stát. O současnou podobu zahrad se zasloužili v období 1994 -1997 architekti Zdenek Kuna s Jaroslavem Zdražilem a zahradní inženýrka Vítězslava Ondřejová. Zahrada je překrásná, ideální k odpočinku při procházce centrem Prahy. Občas se zde konají i kulturní akce, na které najdete pozvánku na stránkách ministerstva. Stejně tak datum Dne otevřených dveří Černínského paláce. Po odpočinku doporučuji pokračovat Černínskou uličkou, projít si Nový Svět. V letní sezóně je příjemné odtud pak projít Královskou oborou, kterou dojdete do zahrad pod Pražským hradem, do Královské zahrady, do Chotkových sadů.ChytráŽena.cz