Hynek je můj spolužák ze základní školy. Vždy to byl hodný kluk. Jeho rodiče prosazovali přísnou výchovu. Hynkovi nadávali, často ho i fyzicky trestali. I když Hynkův otec zemřel, Hynek to neměl jednodušší. Byl pro svou mámu otloukánkem dál. Syn po rodičích agresivitu nezdědil, spíš naopak. Už jako malý byl jemný a přátelský. Kdykoli se ale ostatní hádali, vzal Hynek do zaječích. Byl to takový Hynek – zajíček. Hádky a konflikty špatně snášel.
Když vyrostl, nebylo to jiné. Snažil se vše vyřešit v přátelské atmosféře. Dokonce přišel o své první zaměstnání, z kterého raději odešel, než aby se hádal. Byl zaměstnán ve firmě, kde měl dobrý plat i práci, která ho bavila. Nastoupil tam ale vznětlivý kolega, a tak Hynek odešel. Naštěstí si hned našel jiné pracovní místo.
Hynek si se
svou povahou neudržel žádný vztah. Jakmile došlo k prvním problémům,
odešel. Rozcházel se většinou do měsíce. První spor, a o ty není ani v nejlepším
vztahu nouze, jak víme, znamenal rozchod. Průměrná délka jeho vztahů tak byla
měsíc, nebylo ale ani výjimkou, když chodil s dívkou pár hodin. Téměř všichni
ze třídy jsme už byli zadaní, mnozí z nás měli potomky, a Hynek byl stále
sám, když poznal Aničku. Anička ale po týdenní známosti s Hynkem otěhotněla.
Aniččino těhotenství Hynka rozněžnilo. Těšil se na potomka. Konečně i on,
Hynek, který vždy bral do zaječích, bude tátou! A tak místo útěku od partnerky
byla svatba. V malé Haničce se viděl. Byl hrdým tatínkem. Všichni tušíme,
že právě dítě dokázalo to, že při prvním konfliktu neutekl. Anička byla hodná
žena. Měli velmi hezký vztah. I toto manželství však mělo smůlu. Anička velmi
vážně onemocněla a ve svých třiceti letech nemoci podlehla. Dcera Hanka byla v citlivém
období, v pubertě. Hynka to na čas úplně ochromilo, dokonce skončil v nemocnici.
O dospívající dceru se v tu dobu starala zdrcená babička.
Rok po úmrtí manželky Hynek poznal další ženu, Elišku. Eliška byla rozvedená a z manželství měla syna, který byl ve věku Hanky. Naštěstí mi ji Hynek ihned představil. Byla to příjemná mladá paní, moc jsem si s ní rozuměla. Staly se z nás ihned kamarádky. Nastávající víkend jsme spolu byli všichni na večírku. Jeden náš kamarád slavil narozeniny, a tak pozval i Hynka s Eliškou a také mě s mým mužem. Slavilo se v místním klubu. Pár skleniček udělalo své a já, už v dobré náladě, jsem Elišce prozradila drobný zádrhel u jejího vyvoleného. Zůstaly jsme spolu o samotě, tak jsem jí řekla, že jediné, čím by si Hynka nejspíš udržela, je těhotenství. „Než poznal svou ženu, ze vztahů při prvním problému bezdůvodně utíkal,“ řekla jsem jí.
Eliška už nechtěla děti. „Mám už rok po třicítce. Než by se to narodilo, bylo by mi 32,“ řekla. Měla ale Hynka moc ráda. Zamilovala se a nechtěla o něj přijít. Tak to vše nechala náhodě. Vysadila antikoncepci, aniž by to někomu řekla. Po měsíci, kdy se Hynek zpravidla s partnerkami rozcházel, mu místo hádek oznámila, že čekají spolu miminko. I Hynek miloval Elišku. Hanka s Jirkou, jejich děti, byly už velké, a tak usoudil, že by mohl založit novou rodinu. Nebyli přece až tak staří. Za devět měsíců se narodil malý Matyášek.
Ani tentokrát Hynek nestihl utéct. Na to vzít do zaječích bylo pozdě. Hynek už ani nechtěl. Od té doby uplynulo pět let, Matyáš půjde příští rok do školy. Obě starší děti studují. Rodina prodala byt a koupila dům na okraji města.
Ač Hynek z žertu říká, že na útěk už bylo pozdě, je ve skutečnosti rád. Od té doby přestál nejeden konflikt, vydržel i drobnou hádku, a celkově se změnil. Tatam je jeho zaječí povaha. K problémům se staví čelem a už před nimi neprchá.
ChytráŽena.cz